Předstartovní

Kapitola druhá. Oproti minulému týdnu se toho moc nezměnilo. Teplá noc, zahradní terasa pod skálou, Joey pod stolem a Lojza v bezpečné vzdálenosti od žárlivého otce. Klid a ticho všední zářijové noci umocňuje magický úplněk.

www.united-vision.org

Je zvláštní, že úplňku si všímám snad jen v období velkých cestovatelských přesunů. Úplněk zdobil můj příjezd do džungle mezi Chinanteky, pamatuji si to naprosto přesně, nyní mne úplněk doprovází na další cestě za oceán. Jako bych se v dobách a pocitech intenzivní nejistoty pokorně navracel k pradávným kořenům, kdy lidstvo neměřilo čas na hodinách, nýbrž na obloze. Pamatuji si, že i v džungli jsem si říkal: ještě tři takové úplňky a hurá domů. Nyní mne od návratu do vlasti dělí úplňků šest. Je to hodně, nebo málo? Trochu se bojím že hodně. A trochu obávám že málo.

Všechno začalo nanovo na předvánoční rozlučce se studenty. Řeč se, tak jako většinou, znovu stočila na téma předchozích dobrovolnických zkušeností v Mexiku. Bylo to přibližně třičtvrtě roku od návratu z Huasky a následného vystoupení z Community Inspiration. Úspěšně rozběhnuté kurzy s množstvím nadšených studentů mi dodaly tolik potřebnou důvěru ve schopnost ekonomicky se o sebe postarat. Několikaleté, téměř každodenní, pečlivé až protivně puntičkářské broušení diamantu v podobě efektivní výukové metodologie začalo nést své ovoce. Ve svých osmadvaceti letech jsem si začal poprvé opravdu vydělávat na živobytí. V době kdy se z mnoha mých vysokoškolských spolužáků stávají vysoce cenění odborníci s praxí.

Po několika měsících nejistoty a intenzivní práci na přípravě kurzů tak konečně přišel moment, kdy jsem se mohl zastavit a ohlédnout. A bylo mi dobře. Došlo mi, že i v ekonomickém slova smyslu v této společnosti obstojím. A právě v momentě této úlevy jakoby mi paradoxně něco začalo scházet. Práce mne bavila, hodiny pro mne byly spíš zábavou než prací. Pozitivně naladění studenti mne sami nabíjeli energií, z hodin jsem někdy odcházel snad až v extatických stavech. A přesto jakoby se právě v momentech největší úlevy začal ozývat určitý, velmi těžko definovatelný, zpočátku téměř nepostřehnutelný, pocit prázdnoty. Něco mi začínalo chybět.

To jsem si uvědomil až po několika týdnech právě na rozlučce se studenty. S Rudou jsme dlouho do noci hovořili o předchozím dobrovolnickém projektu, o jeho raketovém vzestupu a podobně raketovém konci. Ale i o tom že možnost sledování, či dokonce podpory, dobrovolnických misí našich spoluobčanů pomáhajících na druhém konci světa, je pro české publikum zajímavá a atraktivní. Vždyť kdo by nechtěl vidět svého souseda, kamaráda či příbuzného, jak na druhém konci světa, v srdci Mayské kultury, na karibské pláži pod kokosovou palmou vyučuje Indiány a jejich děti anglicky. A to proto aby se i s ním domorodci dorozuměli, až se tam sám jednou vydá prozkoumat českou stopu, jež tam zanechal jeho kamarád a česko-mexický projekt.

Kdyby mi Ruda, člověk znalý tužeb čtenářské obce a mediálních potenciálů, nepotvrdil správnost přesvědčení o atraktivnosti konceptu našeho projektu, asi bych dnes tyto řádky nepsal. Přesně si pamatuji na pocity intenzivního rozrušení, když jsem noční cestou z rozlučky přemýšlel o tom, jak to možná celé rozjedeme znovu. Ještě tu noc jsem napsal Tomovi. Ráno jsem nemohl dospat.

A pak už to šlo ráz na ráz. Společný brainstorm o celkovém pojetí projektu i jeho dílčích rysech, nelehký zrod názvu a loga, zakládání občanského sdružení, potřebná administrativa. Obnova důležitých kontaktů na mexické půdě, bez úzké spolupráce s tamními hráči neziskového sektoru by projekt nemohl dlouhodobě fungovat. V posledních měsících pak probíhala až neuvěřitelně intenzivní práce na webu. Výsledek, věříme, stojí za to (www.united-vision.org). Přípravy vyvrcholily Tomovou třítýdenní cestou po Mexiku, kde připravoval terén pro první dobrovolníky. Sotva šlo odvést lepší práci. Nezbývá než věřit, že se nám s Lindou podaří naplnit očekávání místních beze zbytku.

Zatím už týdny ležíme v přípravách výukových materiálů, bojujeme s nervozitou a náročnými přípravami (očkování a administrativa) a v neposlední řadě se snažíme získávat další a další partnery pro naši dobrovolnickou misi (více informací zde). Zatím je naše snažení v tomto směru snad až nad očekávání úspěšné.

Zapojení Lindy, čerstvé absolventky pedagogické fakulty (obor španělština a angličtina), se ukázalo jako výborný tah, jež celý projekt posouvá zase o level výš. Pečlivá práce na přípravě výukové metody pro děti, svědomité a nadšené psaní blogů a v neposlední řadě geniální nápad s maňáskovou postavičkou "small Pepa", jež bude provázet nejen malé mexické děti studiem, ale i vás, české čtenáře, celou naší misí.

Všechno do sebe začíná zapadat. Projekt nabírá na komplexnosti. Je to rozjeté víc než slibně. Předodjezdová informační kampaň byla odstartována rozhovorem s dobrovolníky pro I-NOVINY.CZ (mediální partner projektu).

A za pár dnů už to rozjedeme naostro konečně i v terénu! Ve čtvrtek odlétáme ...

---

www.UNITED-VISION.org