40) Rozbíhání kurzů v indiánských komunitách
S moji oblibenkyni Josefou ... Sam
Žáci nicméně vypadají velice dobře. Zde v CECACHI, internátu pro indiánské studenty ze sociálně slabých rodin, vedu dva kurzy po 12ti lidech (8 studentů, 4 dospělí - učitelé). Tempo je rychlejší než-li v Huasce. Je vidět, že se jedná o mladé lidi s trénovanými mozky. Za prvních pět hodin jsme toho stihli skoro tolik, co v předchozí komunitě za sedm a půl.
Ani ve vesnici za řekou není úroveň špatná. S indiány se pracuje dobře. Většinou se setkali se svým vlastním indiánským jazykem (ačkoliv jím aktivně mluví jen úzká skupina starších), který je vybavil schopností vyslovovat nejrůznější pazvuky. Z toho pohledu jsou na tom výslovnostně lépe než-li studenti vládnoucí pouze španělštinou.
Proces otevírání kurzu proběhl podobně jako při první zkušenosti v Huasce. Upozornění na můj příjezd a příležitost studovat zdarma angličtinu bylo vyhlašováno několik dnů veřejným rozhlasem. Na první hodiny se dostavilo kolem 10ti studentů. Optimální počet.
Začíná se ze mne stávat „ostřílený pedagog“. Kurz zahajuji krátkým náhledem do oblasti cílů našeho projektu. Chceme se všichni na světě domluvit, poněvadž nemožnost dorozumět se vede k předsudkům a konfliktním situacím. Chceme nabídnout angličtinu a odvézt si poznatky z komunitního způsobu života, utvořit mezikulturní přátelství a nabídnout alternativu mladým lidem z Evropy, kteří chtějí více než pro peníze pracovat pro dobrý pocit.
Po prvních pohledech jsem během několika minut schopen poměrně obstojně rozlišit dvě kategorie extrémně smýšlejících lidí. První jsou „hltači“. Během mého proslovu pokyvují souhlasně hlavou, usmívají se, oči jim září. Ještě jsem je nemusel nic naučit a přesto vím, že se o mne budou starat jako o vlastního. Už jen proto, že jsem přijel z daleka a s dobrým srdcem. Už to by jim stačilo.
Druhou skupinou jsou „nedůvěřivci“. Ty poznáte dle jejich pohledu „tak to jsme na tebe zvědaví, hošánku“. Když mluvím o tom, že naší metodou naučíme anglicky každého, kdo o to má opravdu zájem a je ochoten pro to něco udělat, ironicky se usmívají. „Nedůvěřivci“ by se nespokojili jen s tím, že jsem přijel s dobrými úmysly. Těm se musí opravdu nabídnout něco extra, aby se upřímně přidali na naši stranu.
Naštěstí metoda výuky CommUNITY inspiration přesně tím „extra“ prvkem je. Po deseti minutách roztají i „nedůvěřivci“ a na tvářích se jim objeví úsměvy. Nečekali v podstatě nic moc a najednou je to baví. O to větší efekt na ně toto milé překvapení má. Jako by si byli vědomi svých původně negativistických, nespravedlivých předsudků, ke konci hodiny se většinou sami nabízejí s jakoukoli pomocí.
Většina studentů je samozřejmě někde mezi těmito extrémy.
Na zahajovací hodiny docházeli studenti pozdě a ne v hojném počtu. Dorazilo jich kolem deseti. Druhý den jich přišel podobný počet. Třetí den jich ale přišlo víc, mnozí se rozhodli přijít až na základě kladné zkušenosti někoho, kdo již měl za sebou úvodní hodinu. Čtvrtý den již byl značný převis poptávky nad nabídkou. Musel jsem s těžkým srdcem odmítat.
Historie se opakuje v cyklech, prý. Vzpomněl jsem si na stejný proces v Huasce. Na základě tamních zkušeností jsem stanovil spodní věkovou hranici na 14 let. Mé srdce je ovšem měkké. Mám v kurzu opravdu chytrého desetiletého (!) klučinu a pár dvanáctiletých slečen, kterým jsem prostě nedokázal říct „ne“. Varoval jsem je ale, že pokud nebudou stíhat, skončí.
Pět vyučovacích skupin je už víceméně zformovaných. Máme za sebou 7,5h výuky. Je fajn zase učit! Vidět ty rozzářené obličeje, téměř dětskou radost na tvářích dospělých indiánů, když se jim podaří správně zformulovat anglickou větičku.
Velmi mne mrzí, že vám tu bezprostřední radost nemohu zprostředkovat. Internet je zde ale velmi pomalý a nestabilní, k umístění videa na youtube to bohužel zdaleka nestačí. Zkrátka džungle. Navíc mám pocit, že indiánské prostředí nemá zrovna dvakrát dobrý vliv na můj kompjůtr. Patrně dosluhuje. Natočená videa přehrává sekaně a beze zvuku. Musíme si tedy v této fázi vystačit s fotografiemi:
http://my.opera.com/filippo-communityinspiration
Fotoblog a aktuality
http://www.youtube.com/watch?v=pz5nZbqWZJk&feature=channel_page
Jediné video, jež se mi odsud povedlo stáhnout (Juliana)
Takže plnohodnotně snad až v květnu a červnu na ponávratových přednáškách a besedách, které již začínáme nabízet a domlouvat. Zatím se rýsují v Praze, Plzni, Liberci a na Českolipsku.
Je mi to vážně líto, ale alespoň se budeme mít na co těšit. Nebo ne?
-------------------------------------------------------------------------------------
NOVINKA: CI vydalo první publikaci: Bezpečnostní manuál pro oblast LATINSKÉ AMERIKY
http://www.communityinspiration.com/prirucka.htm
NOVINKY A FOTKY přímo z Mexika (galerie: studenti, čeští podporovatelé, příroda a okolí):
http://my.opera.com/Filippo-CommUNITYinspiration
Všeobecné informace o projektu:
VIDEA (nejen) z výuky
http://www.youtube.com/user/FILIPPOsenaCI
Starší články (chronologický vývoj projektu) lze nalézt na pravé straně pod kontaktem v „seznam rubrik“ ...
HLEDÁME:
- DOBROVOLNÍKY
- ČLENY VYSÍLAJÍCÍCH KOMUNIT
- SPONZORY a PARTNERY PROJEKTU
- příznivce a zájemce o spolupráci
INFO: http://www.communityinspiration.com/podporte.htm
Filip Šena
Bod zlomu, aneb konec dobrý, všechno dobré
Ačkoli naše intenzivní propagační snahy přilákaly na úvodní hodiny pouze tři desítky mexických studentů (potřebovali jsme jich dvakrát tolik), atraktivní konverzační výuková metoda si rychle získala jejich důvěru. Stačily dvě výukové lekce (celkem 5h u dospělých a 3h u dětí) a nadšení a vděční obyvatelé Papantly začali kurzy angličtiny s českými dobrovolníky United Vision doporučovat všude ve svém okolí.
Filip Šena
Přestřelka a velká zmrzlina
Ačkoli je Veracruz považován za jeden z nebezpečnějších států mexické federace a čas od času jsme v ulicích Coatepecu skutečně narazili na po zuby ozbrojené příslušníky armády, žádné zvýšené bezpečnostní riziko jsme nepociťovali. Tím víc nás ale zaskočila informace, že přímo v centru Papantly proběhla přestřelka jen pár dní před naším příjezdem.
Filip Šena
Boj o pozice, jednání s radnicí
Během pětihodinové jízdy z Coatepecu do Papantly Imelda vyřizovala jednu SMSku za druhou. V úhrnu jich mohlo být klidně ke třicítce.
Filip Šena
V centru říše Totonaků, aneb první problémy v kultovní Papantle
Kapitola třiatřicátá. Když jsem před měsícem kolegům oznámil, že Imelda navrhuje pro poslední část pilotní fáze česko-mexického rozvojového projektu United Vision kultovní a světoznámou Papantlu, zavládlo nadšení.
Filip Šena
Podpořme mexické ženy
Kapitola dvaatřicátá. Probudila mne velmi hlasitá hudba. Rozmrzele jsem se vydal ke dveřím, abych zjistil, co se to v sedm hodin ráno děje. Nešlo ale o nic zvláštního, to si jen soused trochu přivstal.
Filip Šena
Pětiletý génius
Kapitola jedenatřicátá. Naše poslední dny v mexickém Jalcomulcu byly všechno možné jen ne poklidné.
Filip Šena
Good-bye Jalcomulco
Kapitola třicátá. Pokud se nám loučilo těžko se studenty z Coatepecu, za kterými jsme dojížděli dvakrát týdně rozkodrcaným autobusem, pak ukončování dobrovolnické mise v "domovském" Jalcomulcu muselo logicky bolet dvojnásob. A také bolelo.
Filip Šena
Závěrečné zkoušky, propagace Evropy a loučení v Coatepecu
Kapitola devětadvacátá. Dva měsíce utekly jako voda a nastal další složitý okamžik. Ukončování kurzů a loučení s lidmi, kteří nám během pobytu v Coatepecu a Jalcomulcu rychle přirostli k srdci.
Filip Šena
Aktivní ženy, zdravotní trable a smutná zpráva
Kapitola osmadvacátá. Mexické Vánoce nelze považovat za svátky klidu a míru. Alespoň v Jalcomulcu, kde se lidé hlasitě veselí až do pozdních ranních hodin. Spousta alkoholu a nemístně hlasitá muzika devalvují pro nás posvátnou atmosféru Štědrého večera a dělají z této mimořádné noci prostě jen další z celé řady prosincových pařeb.
Filip Šena
Mexické Vánoce nezabodovaly
Kapitola sedmadvacátá. Ačkoli jsme se pro svůj exotický vzhled stali coby Josef a Panna Marie hvězdami předvánočních oslav v mexickém Coatepecu, konec roku nestál za nic.
Filip Šena
Marií a Josefem v mexickém betlému, aneb nejhorší Vánoce
Kapitola šestadvacátá. Z posledních čtyř jsem v Mexiku trávil troje. A nic nenaznačovalo tomu, že by ty letošní měly být těmi nejhoršími. Ba naopak. Zhruba před měsícem přišli naši přátelé s nápadem, že bychom mohli v osmdesátitisícovém Coatepecu pózovat v živém betlému jako Josef a Marie.
Filip Šena
Uřvaná reggae party, stěhování a adoptivní rodina
Kapitola pětadvacátá. Po několika prvních nocích v chatičce nad Jalcomulcem jsme se rozhodli přestěhovat přímo do vesnice. Tím se nám naskytla možnost ozkoušet si na vlastní kůži život v pravé mexické rodině.
Filip Šena
Rafting bez vody, aneb sláva šoférům mexických autobusů
Kapitola čtyřiadvacátá. Uvízli jsme na mexické okresce. Byla noc. Všude tma a ticho, nejbližší vesnice 20 kilometrů.
Filip Šena
Polní podmínky a noční karambol
Kapitola třiadvacátá. Po vřelém přivítání v Jalcomulco a Imeldou profesionálně pojaté organizaci výukových skupin nastal okamžik pravdy. Po několika týdnech příprav se mělo konečně ukázat, zda-li jsou čeští učitelé angličtiny skutečně tak dobří, jak tvrdí.
Filip Šena
Mexická organizace Produktivních Žen
Kapitola dvaadvacátá. Po příjezdu do mexické vesničky Jalcomulco se zdálo, že o nás bude skvěle postaráno. Partnerská organizace Mujeres Productivas, pod vedením hyperaktivní Imeldy, nám vzorně asistovala úplně ve všem.
Filip Šena
Aklimatizace v obávaném Veracruzu
Kapitola jednadvacátá. Čas vyměřený pilotní fázi českého rozvojového projektu United Vision v mexickém Karibiku se naplnil. Nočním spojem jsme se z Bacalaru přesunuli do druhé vytipované lokality, více než tisíc kilometrů vzdáleného Jalcomulca ve státě Veracruz.
Filip Šena
Noční dobrodružství a ztracené děti
Kapitola dvacátá. Noc byla krátká. Rozlučková párty se studenty se protáhla, a tak jsme začínali balit až po jedenácté. Po půlnoci bylo hotovo. Uklizený bungalov vypadal neosobně a smutně. Čtyři vzorně vyrovnané batohy u dveří ztělesňovaly nevyhnutelný moment loučení.
Filip Šena
Podivín Pedro a Thank you Česká Lípa
Kapitola devatenáctá. Náš čas v Bacalaru se naplnil. V minulém článku jsem se snažil poreferovat o dílčích aspektech naší dobrovolnické mise, jako např.: lokalita, ubytování, strava a zhodnocení kurzů pro děti. A jak se nám zadařilo s dospělými studenty? A co se bude na Mayské riviéře dít dál?
Filip Šena
Loučení
Kapitola osmnáctá. Náš téměř dvouměsíční dobrovolnický pobyt v mexickém Bacalaru se nachýlil ke svému konci. Určité věci se zdařily na jedničku, na jiných je třeba ještě zapracovat. Celkově lze ale první část pilotní fáze rozvojového projektu United Vision považovat za úspěšnou.
Filip Šena
Apokalyptický Mahahual a korálové útesy
Kapitola sedmnáctá. O našem intenzivním přátelství s penzisty z Montany, žongléry Rickem a Lindou, jsem psal již minule. Po několika příjemně strávených dnech v Bacalaru jsme se rozhodli, že podnikneme společný výlet za hranice města. Volba padla na přímořský Mahahual, město proslavené korálovými útesy a apokalyptickým úderem hurikánu Dean v roce 2007.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 119
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3052x
Od září 2011 pilotní dobrovolnická mise v Mexiku, v barvách UNITED VISION.
Seznam rubrik
- UNITED VISION
- Pobyt a výuka v Huasce (MEX)
- Pobyt a výuka v Rio Manso (MEX
- Cesty po Mexiku a zážitky z ni
- Nezařazené
Oblíbené blogy
- HLAVNÍ BLOG Filipa (United Vision) - fotky, videa
- HLAVNÍ BLOG Lindy (United Vision) - fotky, videa
- Vojta dobrovolničí v Anglii