26) Seznamte se s mými žáky (2.) – Lucila, Porfíria
Esther ... filippo
To ovšem můžete vypozorovat z pečlivosti, s jakou vyráběli své vzkazy. Kliknete-li navíc na foto konkrétního žáka, zjistíte, jak na tom s angličtinou po zhruba 6ti týdnech výuky je. Za fotky většiny studentů jsem umístil jejich dobrovolný domácí úkol – představit sebe a svoji rodinu. Chyby jsem pochopitelně neopravoval, aby jejich dílo odráželo skutečný stav jejich vědomostí.
http://my.opera.com/Filippo-CommUNITYinspiration/albums/show.dml?id=637145
fotogalerie mexických studentů
Minule jsem představil svého nejlepšího žáka Galdina, dnes pokračuji Lucilou a Porfírií.
LUCILA
http://my.opera.com/Filippo-CommUNITYinspiration/albums/showpic.dml?album=637145&picture=8931550
osobní stránka
http://www.youtube.com/watch?v=r91LgeVR04o
video
Lucila je v babičkovském věku. A dříve narozeným to již nepálí tolik, co jejich potomkům. Svěřila se mi, že to po prvních hodinách chtěla zabalit, vzdát. Studuje ve skupině výhradně s mladými, převážně týnejdžry. Zpočátku byla skutečně nejslabší. Při opravování úkolů jsem jí nedával příliš velké šance, že by svou pozici v rámci skupiny mohla výrazněji změnit. Ale stalo se!
Vzhledem k úžasné píli, vytrvalosti a příkladné docházce se její pozice začala měnit kolem 6. týdne studia. Nyní patří k tahounům skupiny. Pokud někdo udělá chybu, všimne si jí. Lucila je pro mne důkazem toho, že metoda CommUNITY inspiration může fungovat opravdu na každém. Záleží pouze na vytrvalosti a odhodlání.
Smekám před touto postarší dámou. Cítím, že jí její vlastní pokrok v průběhu kurzu změnil. Zpočátku byla nenápadná. Nikterak mne nezaujala, nic zvláštního jsem z ní necítil. Nyní ale jakoby nabyla sebevědomí a začala vyzařovat pozitivní vlny do svého okolí.
Je plachá, uctivá. Pokorná a především vděčná. Nosí mi pravidelně jídlo a očividně jí to dělá radost. A mně koneckonců také.
PORFIRIA
http://my.opera.com/Filippo-CommUNITYinspiration/albums/showpic.dml?album=637145&picture=8800605
osobní stránka
http://www.youtube.com/watch?v=dgTwf6eF99A
video
O Porfírii jsem již jednou psal. Tato indiánská babička s pohnutým životním osudem nás i nadále obšťastňuje svým „doč“. Neumí v podstatě nic, ale chodí na každou hodinu a oči jí jenom září. Galdino mi vysvětlil proč. Porfíria bydlí v blízkosti nefunkční čerpací stanice. Jsou to dva roky, kdy benzínu přepadli a zabili jejího muže. Kurz angličtiny ji vytrhává ze smutných chvil všedního dne.
Dnes jsme sklouzli k předčasnému hodnocení kurzu. Připravil jsem své žáky na to, že za pár týdnů se definitivně odeberu sbírat zkušenost do jiné mexické komunity.
Pěli na mne ódy jako na nejlepšího pedagoga, se kterým se kdy setkali. Skromně jsem své osobní zásluhy mírnil existencí superefektivní vyučovací metody. Samozřejmě jsem nemohl nechat bez povšimnutí jejich píli a příkladné plnění všech mých pokynů, díky čemuž se sami stávají chodící reklamou na vzdělávací projekt CommUNITY inspiration.
Poděkoval jsem jim. Při té příležitosti jsem se upřímně svěřil, že pokrok většiny zúčastněných mne dojímá a překvapuje. Hrdě jsem mohl jmenovat většinu přítomných.
Babičku Porfírii jsem nicméně zahrnout nemohl. Opravdu neumí téměř nic. Pochválil jsem ji alespoň za docházku a rozzářené oči, které nás všechny těší. I to ji potěšilo. Svěřila se, že nikdy nechodila do školy! Že se naučila jakžtakž psát až v průběhu dospělosti. A že si prý skrz opisování anglických slov z tabule alespoň procvičuje psaní jako takové. Učím anglicky téměř negramotného člověka.
Porfíria se nabídla, že z domova sama přiveze židle, které nám v učebně nyní chybí. Když pak studenti začali plánovat společný rozlučkový výlet na moji počest, byla tato indiánka v letech ve svém živlu. Jeden přes druhého navrhovali, kam mne vezmou a kdo přinese jaké jídlo. Byly jako malé děti, které plánují první výlet do cukrárny. Dospělí lidé. Nádhera.
Na oplátku jsem jim s dojetím a radostí přislíbil splnit jejich přání, že poslední vyučování nebudou trvat obvyklou porci dvou a půl hodiny, ale hodin pět, dvojnásobnou porci. Kdybych jim mohl nabídnout hodin sedm, skákali by radostí. Když Ester namítla, že vetešnictví musí občas fungovat i jako krámek, zdroj obživy, rozhodli, že se půjdeme studovat do parku. Tabule je naštěstí mobilní, takže to nebude problém.
Pedagogův ráj. Jan Ámos by měl radost.
------------------------------------------------------------------------------------------
NOVINKY A FOTKY přímo z Mexika (galerie: studenti, čeští podporovatelé, příroda a okolí):
http://my.opera.com/Filippo-CommUNITYinspiration
Všeobecné informace o projektu:
VIDEA (nejen) z výuky
http://www.youtube.com/user/FILIPPOsenaCI
Starší články (chronologický vývoj projektu) lze nalézt na pravé straně pod kontaktem v „seznam rubrik“ ...
NOVINKA: CI vydalo první publikaci: Bezpečnostní manuál pro oblast LATINSKÉ AMERIKY
http://www.communityinspiration.com/prirucka.htm
Filip Šena
Bod zlomu, aneb konec dobrý, všechno dobré
Ačkoli naše intenzivní propagační snahy přilákaly na úvodní hodiny pouze tři desítky mexických studentů (potřebovali jsme jich dvakrát tolik), atraktivní konverzační výuková metoda si rychle získala jejich důvěru. Stačily dvě výukové lekce (celkem 5h u dospělých a 3h u dětí) a nadšení a vděční obyvatelé Papantly začali kurzy angličtiny s českými dobrovolníky United Vision doporučovat všude ve svém okolí.
Filip Šena
Přestřelka a velká zmrzlina
Ačkoli je Veracruz považován za jeden z nebezpečnějších států mexické federace a čas od času jsme v ulicích Coatepecu skutečně narazili na po zuby ozbrojené příslušníky armády, žádné zvýšené bezpečnostní riziko jsme nepociťovali. Tím víc nás ale zaskočila informace, že přímo v centru Papantly proběhla přestřelka jen pár dní před naším příjezdem.
Filip Šena
Boj o pozice, jednání s radnicí
Během pětihodinové jízdy z Coatepecu do Papantly Imelda vyřizovala jednu SMSku za druhou. V úhrnu jich mohlo být klidně ke třicítce.
Filip Šena
V centru říše Totonaků, aneb první problémy v kultovní Papantle
Kapitola třiatřicátá. Když jsem před měsícem kolegům oznámil, že Imelda navrhuje pro poslední část pilotní fáze česko-mexického rozvojového projektu United Vision kultovní a světoznámou Papantlu, zavládlo nadšení.
Filip Šena
Podpořme mexické ženy
Kapitola dvaatřicátá. Probudila mne velmi hlasitá hudba. Rozmrzele jsem se vydal ke dveřím, abych zjistil, co se to v sedm hodin ráno děje. Nešlo ale o nic zvláštního, to si jen soused trochu přivstal.
Filip Šena
Pětiletý génius
Kapitola jedenatřicátá. Naše poslední dny v mexickém Jalcomulcu byly všechno možné jen ne poklidné.
Filip Šena
Good-bye Jalcomulco
Kapitola třicátá. Pokud se nám loučilo těžko se studenty z Coatepecu, za kterými jsme dojížděli dvakrát týdně rozkodrcaným autobusem, pak ukončování dobrovolnické mise v "domovském" Jalcomulcu muselo logicky bolet dvojnásob. A také bolelo.
Filip Šena
Závěrečné zkoušky, propagace Evropy a loučení v Coatepecu
Kapitola devětadvacátá. Dva měsíce utekly jako voda a nastal další složitý okamžik. Ukončování kurzů a loučení s lidmi, kteří nám během pobytu v Coatepecu a Jalcomulcu rychle přirostli k srdci.
Filip Šena
Aktivní ženy, zdravotní trable a smutná zpráva
Kapitola osmadvacátá. Mexické Vánoce nelze považovat za svátky klidu a míru. Alespoň v Jalcomulcu, kde se lidé hlasitě veselí až do pozdních ranních hodin. Spousta alkoholu a nemístně hlasitá muzika devalvují pro nás posvátnou atmosféru Štědrého večera a dělají z této mimořádné noci prostě jen další z celé řady prosincových pařeb.
Filip Šena
Mexické Vánoce nezabodovaly
Kapitola sedmadvacátá. Ačkoli jsme se pro svůj exotický vzhled stali coby Josef a Panna Marie hvězdami předvánočních oslav v mexickém Coatepecu, konec roku nestál za nic.
Filip Šena
Marií a Josefem v mexickém betlému, aneb nejhorší Vánoce
Kapitola šestadvacátá. Z posledních čtyř jsem v Mexiku trávil troje. A nic nenaznačovalo tomu, že by ty letošní měly být těmi nejhoršími. Ba naopak. Zhruba před měsícem přišli naši přátelé s nápadem, že bychom mohli v osmdesátitisícovém Coatepecu pózovat v živém betlému jako Josef a Marie.
Filip Šena
Uřvaná reggae party, stěhování a adoptivní rodina
Kapitola pětadvacátá. Po několika prvních nocích v chatičce nad Jalcomulcem jsme se rozhodli přestěhovat přímo do vesnice. Tím se nám naskytla možnost ozkoušet si na vlastní kůži život v pravé mexické rodině.
Filip Šena
Rafting bez vody, aneb sláva šoférům mexických autobusů
Kapitola čtyřiadvacátá. Uvízli jsme na mexické okresce. Byla noc. Všude tma a ticho, nejbližší vesnice 20 kilometrů.
Filip Šena
Polní podmínky a noční karambol
Kapitola třiadvacátá. Po vřelém přivítání v Jalcomulco a Imeldou profesionálně pojaté organizaci výukových skupin nastal okamžik pravdy. Po několika týdnech příprav se mělo konečně ukázat, zda-li jsou čeští učitelé angličtiny skutečně tak dobří, jak tvrdí.
Filip Šena
Mexická organizace Produktivních Žen
Kapitola dvaadvacátá. Po příjezdu do mexické vesničky Jalcomulco se zdálo, že o nás bude skvěle postaráno. Partnerská organizace Mujeres Productivas, pod vedením hyperaktivní Imeldy, nám vzorně asistovala úplně ve všem.
Filip Šena
Aklimatizace v obávaném Veracruzu
Kapitola jednadvacátá. Čas vyměřený pilotní fázi českého rozvojového projektu United Vision v mexickém Karibiku se naplnil. Nočním spojem jsme se z Bacalaru přesunuli do druhé vytipované lokality, více než tisíc kilometrů vzdáleného Jalcomulca ve státě Veracruz.
Filip Šena
Noční dobrodružství a ztracené děti
Kapitola dvacátá. Noc byla krátká. Rozlučková párty se studenty se protáhla, a tak jsme začínali balit až po jedenácté. Po půlnoci bylo hotovo. Uklizený bungalov vypadal neosobně a smutně. Čtyři vzorně vyrovnané batohy u dveří ztělesňovaly nevyhnutelný moment loučení.
Filip Šena
Podivín Pedro a Thank you Česká Lípa
Kapitola devatenáctá. Náš čas v Bacalaru se naplnil. V minulém článku jsem se snažil poreferovat o dílčích aspektech naší dobrovolnické mise, jako např.: lokalita, ubytování, strava a zhodnocení kurzů pro děti. A jak se nám zadařilo s dospělými studenty? A co se bude na Mayské riviéře dít dál?
Filip Šena
Loučení
Kapitola osmnáctá. Náš téměř dvouměsíční dobrovolnický pobyt v mexickém Bacalaru se nachýlil ke svému konci. Určité věci se zdařily na jedničku, na jiných je třeba ještě zapracovat. Celkově lze ale první část pilotní fáze rozvojového projektu United Vision považovat za úspěšnou.
Filip Šena
Apokalyptický Mahahual a korálové útesy
Kapitola sedmnáctá. O našem intenzivním přátelství s penzisty z Montany, žongléry Rickem a Lindou, jsem psal již minule. Po několika příjemně strávených dnech v Bacalaru jsme se rozhodli, že podnikneme společný výlet za hranice města. Volba padla na přímořský Mahahual, město proslavené korálovými útesy a apokalyptickým úderem hurikánu Dean v roce 2007.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 119
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3052x
Od září 2011 pilotní dobrovolnická mise v Mexiku, v barvách UNITED VISION.
Seznam rubrik
- UNITED VISION
- Pobyt a výuka v Huasce (MEX)
- Pobyt a výuka v Rio Manso (MEX
- Cesty po Mexiku a zážitky z ni
- Nezařazené
Oblíbené blogy
- HLAVNÍ BLOG Filipa (United Vision) - fotky, videa
- HLAVNÍ BLOG Lindy (United Vision) - fotky, videa
- Vojta dobrovolničí v Anglii