Uřvaná reggae party, stěhování a adoptivní rodina

Kapitola pětadvacátá. Po několika prvních nocích v chatičce nad Jalcomulcem jsme se rozhodli přestěhovat přímo do vesnice. Tím se nám naskytla možnost ozkoušet si na vlastní kůži život v pravé mexické rodině.

Rodina Doni Irmy a Dona Martina disponuje pro nás klíčovým pracovním nástrojem - připojením k internetu. Jejich příbuzní navíc v sousedním domě pronajímají na místní poměry snad až luxusně vybavený pokoj a nám jej nabídli za velice příznivou cenu. Nešlo odolat.

video - pohled na krásné Jalcomulco shora ...

Závěrečné nocování na původním místě nás pouze utvrdilo o správnosti našeho rozhodnutí. Přímo ze sousedního objektu se zhruba v pět odpoledne začala linout reggae hudba. Styl byl v pohodě, problémem byla hlasitost. Po pěti minutách jsem si připadal, jako kdybych si dobrovolně postavil stan přímo u hlavního pódia na Žízníkovském reggae festivalu.

Po hodině jsme museli z naší chatičky prchnout. Potulovali jsme se po Jalcomulcu a vrátili se notně znaveni až k půlnoci. Intenzita sousední soukromé párty však nepolevovala ani v nejmenším. Usnout se nedalo. S každou další nechtěně probdělou minutou jsem se přibližoval momentu psychického zhroucení. Byl to akustický teror, proti kterému nebylo obrany. Po třech protrpěných hodinách jsem mohl buď začít mlátit hlavou o zeď, anebo znovu prchnout.

V půl čtvrté ráno jsme tak vyčerpaní a psychicky zdevastovaní dorazili zpět do vesnice. Nesli jsme si jen spacáky a doufali, že narazíme na místo, kde bude možné složit hlavu.

Nakonec jsme se dobouchali na příbuzné Dona Martina, kteří v Jalcomulco provozují soukromé jesličky. Tu noc jsme se marně snažili usnout na reggae party, abychom se druhý den mohli probudit ve školičce pro nejmenší. Byl to paradox. Ale v Mexiku je možné všechno.

Naše nové bydlení má ještě jednu velkou výhodu. Stali jsme se plnohodnotnou součátí rodiny Doni Irmy a Dona Martina.

video - naše bydlení a snídaně s adoptivní rodinou ...

Velmi stručně se nyní pokusím představit jednotlivé členy.

Doňa Irma je velice podnikavá žena mnoha dovedností a řemesel. Kromě vlastního kadeřnictví (poskytuje ale i celou řadu kosmetických služeb) se specializuje na masáže a přírodní léčitelství. Sama se prohlašuje za čarodějnici. Jako masérka je vyhlášena v celém Jalcomulcu a na výpomoc si ji zvou snad ze všech devatenácti adrenalinových center, do kterých také dochází řídit obřadné saunování - tzv. temazcal.

Irma ale také prodává velice zajímavou řadu produktů přírodní medicíny. Blahodárné účinky potvrzují desítky místních lidí, mezi jinými i Don Samuel či Linda. Tyto doplňky stravy z výtažků léčivých bylin by určitě měly úspěch i u české veřejnosti. Jedná se o širokou výrobkovou řadu s pestrou nabídkou - proti stresu, bolestem žaludku, hlavy, zažívacím potížím, problémům s kůží, imunitou apod.

Tím nejdůležitějším zaměstnáním je ale funkce "matky". Jednačtyřicetiletá Irma vychovává své tři děti a navíc vypomáhá rodičům žijících o pár ulic dál. K tomu všemu stíhá docházet na můj kurz angličtiny a je pilnou a vzornou studentkou.

Don Martin oslavil na svůj svátek, 11. 11., padesátiny. Do svých čtyřiceti let se jako svobodný mládenec věnoval především alkoholu. Kalil první ligu, až se nakonec propil ke zdravotním problémům se žaludkem.

Tato informace překvapí, neboť Don Martin působí úžasně klidným a pokorným dojmem. Je nápomocný, příjemný, tichý, polyká poslední slabiku slov a krásně se chová ke svým dvěma malým dětem, se kterými má zlatou trpělivost.

Do toho všeho pracuje v hotelu jako hlídač a dochází pracovat na několik pozemků, včetně svého vlastního, který je vzdálen přibližně hodinu a půl cesty skrz okolní kopce. Jednou jsme se na pochod vydali s ním. A byl to nářez. Don Martin by mohl "chodit" extraligu ...

video - pochod skrz hory (s trsem banánů zavěšených na hlavě)

Nejstarší dcerou Irmy je Sirénia. Tato sedmnáctiletá slečna motá hlavy místním chlapcům. Na střední škole byla tento rok zvolena "královnou karnevalu".

video - karneval a módní přehlídka studentek střední školy ...

Více se o karnevalu, Sirénii a průvodu studentek v originálních šatech prezentujících rozdílnost kultur jednotlivých států mexické federace můžete dočíst v článku Lindy Neumayerové.

článek Lindy

A pak tu jsou naši největší oblíbenci. Osmiletá Alana a pětiletý Adolfo. Těžko slovy popisovat, jak moc jsme si navzájem přirostli k srdci. Jsou věčně rozzáření, bezstarostní a přitom poslušní a dobře vychovaní.

Alana chodí k Lindě do kurzu a patří k nejlepším žákům. Zpočátku to trošku flákala. Jenže pak jsme začali na hodiny brát i malého Adolfa a ten všechny šokoval neuvěřitelnými pokroky. A to nakoplo i jeho starší sestřičku, která se nechce nechat zahanbit.

video - hodina Lindy s dětmi a malý rozhovor s Adolfem ...

Adolfo totiž ještě neumí psát, a tak si na hodině buď kreslí, anebo hlídá maňáska Pepu. Ale v hlavě mu zůstává celá řada věcí, které během výuky odposlouchá. Následně je pak s námi procvičuje u snídaně, oběda, večeře či společného žonglování, při kterém se k nám pomalu přidávají děcka z celé ulice.

Během pouhého měsíce se dokázal naučit tolik otázek a frází, že by to vydalo na slušnou konverzaci. Legendární je jeho "naistumítjů, pjůůů" a "síjůlejtr aligejtr", se kterým za námi utíká při každém loučení a na které mu musíme odpovídat oba, každý zvlášť. Někdy i několikrát. Naposledy nás dojal, když na moje "thank you" za přinesený míček zadrmolil "jůrvelkam majfrend".

Bydlení v těsném sousedství s těmito úžasnými, skromnými a pohostinnými lidmi je nádhernou zkušeností, na kterou budeme vzpomínat celý život.

Už teď se hrozím momentu závěrečného loučení a Adolfova posledního "síjůlejtr aligejtr" ... To bude moje smrt.

---

www.UNITED-VISION.org

TEACH - LEARN - CREATE