Filip Šena
Od září 2011 pilotní dobrovolnická mise v Mexiku, v barvách UNITED VISION.
- Počet článků 119
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3052x
Filip Šena
Věk nerozhoduje
Kapitola šestnáctá. Když nám Jimmy oznámil, že se na dva týdny vydává zpět do USA, posmutněli jsme. V Bacalaru byl naší hlavní spojkou, bral nás na výlety po laguně, mohli jsme u něj prát a používat internet. I přesto, že jsme jej znali sotva dva týdny, bylo jasné, že nám bude chybět. Náš pobyt se navíc přehoupl do své druhé poloviny a do odjezdu nezbývalo mnoho.
Filip Šena
Bydlení, strava a National Geographic
Kapitola patnáctá. Náš život v Bacalaru se stabilizoval. Vlna neúprosných veder pominula, a tak se nám dýchá o poznání lépe. Nastala fáze dlouho očekávané "pracovní rutiny".
Filip Šena
Buenavista, Mexiko
Kapitola čtrnáctá. Rina nakonec Bacalar nezasáhla. Celému regionu se ulevilo. Z každého hurikánu se rodiny vzpamatovávají i několik let. Málokdo si zde může dovolit spořit, a tak i pořízení nové střechy či dveří může být otázka měsíců či let. Každoročně se přitom nad Karibikem zformuje hurikánů přibližně deset. A tak o víkendu spadl kámen ze srdce i lidem z Buenavisty.
Filip Šena
Laguna a blížící se hurikán
Kapitola třináctá. Ačkoli Šnekovi dodnes nedostali zaplaceno za naši dosavadní útratu, situace se stabilizovala. Až na to, že nás během pár hodin zasáhne hurikán Rina.
Filip Šena
Těžký měsíc
Kapitola dvanáctá. První měsíc dobrovolničení v tropickém Bacalaru máme za sebou. Jaký byl? A kolik studentů nám po 4 týdnech výuky zbylo?
Filip Šena
Ledy se pohnuly
Kapitola jedenáctá. Budík jsem na půl sedmou nastavoval s vědomím, že je před námi možná jedna z posledních nocí v Bacalaru.
Filip Šena
Lámání chleba
Kapitola desátá. Vypadalo to, že se věci začínají obracet k lepšímu. A částečně to byla i pravda. Po dvanáctidenním nuceném azylu v Aldrinově "zahradní kanceláři" jsme se konečně mohli přestěhovat. A také Lindě se ulevilo. Devětatřicetistupňové horečky po dvou dnech pominuly. Přesně jak předpovídal Tomáš.
Filip Šena
Horečky a stěhování
Kapitola devátá. Uplynulý týden byl kritický. Pomineme-li prvotní pedagogické úspěchy v mayské vesničce Buenavistě, bylo důvodů k radosti pomálu.
Filip Šena
První hodiny
Kapitola osmá. Už když jsme malou mayskou vesničku opouštěli, byl jsem si téměř jist, že se do ní rychle vrátíme. Zážitky z povídání s duchovním vůdcem komunity, sedmdesátníkem vypadajícím na padesát, donem Pedrem, i z návštěvy oč chudší, o to pohostinnější rodiny Prudéncia byly neuvěřitelně silné. A byly lákavým příslibem další porce silných emocí.
Filip Šena
Týden příprav a emoce v Buenavistě
Kapitola sedmá. Máme za sebou první týden v terénu. Marně si lámu hlavu s nějakým vhodným přízviskem, jímž by jej bylo možné vystihnout. Ať se snažím sebevíc, žádný termín, který by jej dokázal v kostce charakterizovat, mne nenapadá. Byl to prostě náš první tropický týden v mexickém Bacalaru.
Filip Šena
První dny v tropickém Bacalaru
Kapitola šestá. Z prvotního šoku jsem se oklepal rychleji než Linda. Kluci přeci říkali, že je to jen provizorní řešení na jednu, dvě noci. Že co nevidět zajdeme za starostou a přestěhujeme se do oficiálních prostor, jež nám městečko Bacalar, coby dobrovolníkům partnerské organizace United Vision, poskytne.
Filip Šena
Přílet do Chetumalu
Kapitola pátá. Už jsem v životě zažil veselejší chvíle. Menší letadlo mexické vnitrostátní linky se s námi rozjelo po ranveji. Ve vysoké rychlosti, ještě před odlepením od země, bylo cítit, jak poryvy větru či nerovná dráha cloumají strojem a zvedají tak hladinu adrenalinu v krvi cestujících rozmazlených evropským přepravním průmyslem. S Lindou jsme se na sebe trpce usmáli.
Filip Šena
Přílet do bouřky a Mexico City
Kapitola čtvrtá. Bezmála dvanáctihodinový let z Amsterdamu ve výšce 10.000 m.n.m, rychlostí 1.000 km/h, probíhal bez problémů až do svého velkého finále. Do nejlidnatějšího města světa (odhady uvádí 30 - 40 milionů obyvatel) jsme přilétali za doprovodu paprsků zapadajícího slunce.
Filip Šena
Přesun za oceán
Kapitola třetí. Patnáctého září, v Mexiku velmi oblíbený a tudíž i patřičně oslavovaný státní svátek (Den Nezávislosti), se tentokrát stal skutečně dnem s velkým "D". A to jak pro celé United Vision, které tímto dnem zahájilo operace v terénu, tak především pro Lindu, která se za hranice starého kontinentu vydala vůbec poprvé.
Filip Šena
Předstartovní
Kapitola druhá. Oproti minulému týdnu se toho moc nezměnilo. Teplá noc, zahradní terasa pod skálou, Joey pod stolem a Lojza v bezpečné vzdálenosti od žárlivého otce. Klid a ticho všední zářijové noci umocňuje magický úplněk.
Filip Šena
Letní noc
Kapitola první. Blíží se půlnoc, sedím na zahradní terase pod skálou a vychutnávám si nádhernou, pozdně letní noc. Jednu z mála, jíž nás letošní léto obdařilo. Obloha je poseta hvězdami, pod dubovým stolem spokojeně oddychuje Joey a podobně si dnešní prodlouženou večerku užívá Lojza ležící pod nejbližším stromem. Na masivním tmavohnědém stole leží vedle hromady poznámek, mexické učebnice angličtiny a dvou chaoticky otevřených zpěvníků kytara. Vždy jsem toužil naučit se hrát jako táta. A přesto jsem se k pozvolnému plnění svého snu dostal až před třemi lety v indiánské vesničce Rio Manso.
Filip Šena
14) Rozloučení s Mexikem i Community Inspiration
Od mého příletu z Mexika uběhl téměř měsíc a půl. A protože se mi již konečně vrátil zprovozněný počítač, mohu napsat závěrečný článek o své druhé misi v Latinské Americe. A o smutném vývoji věcí uvnitř CommUNITY inspiration. Ale popořádku.
Filip Šena
13) Fiesta na přivítanou
Již z předchozího článku je zřejmé, o koho se tu mohu opřít, od koho mohu očekávat podporu. Samozřejmě od těch, které znám z loňska a které nyní mohu vyučovat v kurzu pro pokročilé.
Filip Šena
12) Příběhy s happyendem
Ten kdo sledoval průběh pilotního projektu v Huasce před rokem si určitě vybaví hrdiny dnešního povídání.
Filip Šena
11) Rozbíhání kurzů
Po svém čtvrtečním příjezdu jsem chtěl začít učit co nejdříve. Bohužel mexická realita není představám Evropana vždy úplně nakloněna.
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
