V centru říše Totonaků, aneb první problémy v kultovní Papantle
Padesátitisícová Papantla je známá jako centrum totonacké kultury, ale před Totonaky v této oblasti dominovali ještě Olmekové a Huastekové. Přibližně čtvrtina zdejší populace stále ještě mluví původním indiánským jazykem a mnoho z nich nosí tradiční kroje. Většinou se jedná o venkovské obyvatelstvo, ale nezřídka na osobu v typickém bílém úboru narazíte i v centru města, kam venkované dojíždí prodávat své výrobky a výpěstky. Na podobnou kulturní bombu už ve větších mexických městech spíš nenarazíte.
video - centrum města s nádherným reliéfem na městské zdi
Úplně nejvyhlášenější atrakcí Papantly jsou ale tzv. Voladores, neboli Letci. Tento pradávný rituál, kdy se odvážní muži vrhají střemhlav z 35m vysokého kůlu jištěni pouze úvazem v pase, byl v roce 2009 zařazen na seznam kulturního dědictví UNESCO. Tato atrakce si časem jistě zaslouží samostatný článek.
video - voladores a dominanty města
video - voladores, pohled zblízka
Přibližně dvacet minut od Papantly se nachází světoznámý pyramidový komplex El Tajín, který byl zařazen na seznam světového dědictví UNESCO. Toto místo s rozlohou přes 105 km čtverečních bylo obýváno přibližně od roku 5600 př. n. l. až do roku 1300 n. l. Po dalších pět století pak zůstalo ukryto v džungli a Španělé jej objevili až na konci 17.století. El Tajín je nejnavštěvovanější památkou celého Veracruzu a ročně jej navštíví přes 650.000 turistů z celého světa.
video - pyramidový komplex El Tajín
I to byl důvod, proč nám Imelda doporučila právě toto místo. Angličtina je zde logicky potřeba jako sůl. Město navíc již několik let usiluje o zařazení na oficiální seznam nejvyhlášenějších mexických destinací. Titulem "pueblo mágico" (magické město) se pyšní jak Bacalar, tak Coatepec, tedy místa, kde jsme již v rámci pilotního projektu United Vision působili. Radnice Papantly dělá vše pro to, aby v letošním roce byl tento důležitý titul konečně přidělen i jí.
Měsíc před ukončením pilotní fáze v Coatepecu a Jalcomulcu jsme proto s Imeldou vyrazili na otočku do pět hodin cesty vzdálené Papantly. Sešli jsme se se sympatickou Zelmou, Imeldinou kamarádkou, které jsme předeslali náš úmysl začít v jejím městě budovat další základnu United Vision. Dvaadvacetiletá absolventka studia mezinárodních vztahů nadšeně souhlasila s nápadem, aby se stala místní koordinátorkou Mujeres Productivas a půdu pro nás připravila.
Když jsme se po měsíci přesouvali do Papantly definitivně, doufali jsme v zajištěné ubytování a zorganizované studijní skupiny. Chtěli jsme s výukou začít co nejdříve, do návratu do Evropy zbývalo pouhých osm týdnů a během této doby bylo nutné místní obyvatele a politiky přesvědčit o dlouhodobé potřebnosti našeho projektu v jejich oblasti.
Bohužel, nejčerstvější zprávy nebyly zrovna povzbudivé. Během měsíční propagace výukových kurzů se Zelmě přihlásilo pouhopouhých 5 studentů. A navzdory značnému úsilí se nepodařilo sehnat ani skromné ubytování s internetem. Po počáteční euforii tak přišlo vystřízlivění a nutnost narychlo zformulovat záložní plán. Pokud bude situace neřešitelná, budeme se muset vrátit a pokračovat ve výuce v Coatepecu a Jalcomulcu.
Do Papantly jsme tak v pondělí ráno odjížděli se smíšenými pocity. Imelda navrhla, že s námi v novém místě zůstane první dva dny a že se společně pokusíme studenty sehnat. O tom, kde první dvě noci složíme hlavu, neměl nikdo z nás ani ponětí.
A boj o přežití mohl začít ...
---
TEACH - LEARN - CREATE
Filip Šena
Bod zlomu, aneb konec dobrý, všechno dobré
Ačkoli naše intenzivní propagační snahy přilákaly na úvodní hodiny pouze tři desítky mexických studentů (potřebovali jsme jich dvakrát tolik), atraktivní konverzační výuková metoda si rychle získala jejich důvěru. Stačily dvě výukové lekce (celkem 5h u dospělých a 3h u dětí) a nadšení a vděční obyvatelé Papantly začali kurzy angličtiny s českými dobrovolníky United Vision doporučovat všude ve svém okolí.
Filip Šena
Přestřelka a velká zmrzlina
Ačkoli je Veracruz považován za jeden z nebezpečnějších států mexické federace a čas od času jsme v ulicích Coatepecu skutečně narazili na po zuby ozbrojené příslušníky armády, žádné zvýšené bezpečnostní riziko jsme nepociťovali. Tím víc nás ale zaskočila informace, že přímo v centru Papantly proběhla přestřelka jen pár dní před naším příjezdem.
Filip Šena
Boj o pozice, jednání s radnicí
Během pětihodinové jízdy z Coatepecu do Papantly Imelda vyřizovala jednu SMSku za druhou. V úhrnu jich mohlo být klidně ke třicítce.
Filip Šena
Podpořme mexické ženy
Kapitola dvaatřicátá. Probudila mne velmi hlasitá hudba. Rozmrzele jsem se vydal ke dveřím, abych zjistil, co se to v sedm hodin ráno děje. Nešlo ale o nic zvláštního, to si jen soused trochu přivstal.
Filip Šena
Pětiletý génius
Kapitola jedenatřicátá. Naše poslední dny v mexickém Jalcomulcu byly všechno možné jen ne poklidné.
Filip Šena
Good-bye Jalcomulco
Kapitola třicátá. Pokud se nám loučilo těžko se studenty z Coatepecu, za kterými jsme dojížděli dvakrát týdně rozkodrcaným autobusem, pak ukončování dobrovolnické mise v "domovském" Jalcomulcu muselo logicky bolet dvojnásob. A také bolelo.
Filip Šena
Závěrečné zkoušky, propagace Evropy a loučení v Coatepecu
Kapitola devětadvacátá. Dva měsíce utekly jako voda a nastal další složitý okamžik. Ukončování kurzů a loučení s lidmi, kteří nám během pobytu v Coatepecu a Jalcomulcu rychle přirostli k srdci.
Filip Šena
Aktivní ženy, zdravotní trable a smutná zpráva
Kapitola osmadvacátá. Mexické Vánoce nelze považovat za svátky klidu a míru. Alespoň v Jalcomulcu, kde se lidé hlasitě veselí až do pozdních ranních hodin. Spousta alkoholu a nemístně hlasitá muzika devalvují pro nás posvátnou atmosféru Štědrého večera a dělají z této mimořádné noci prostě jen další z celé řady prosincových pařeb.
Filip Šena
Mexické Vánoce nezabodovaly
Kapitola sedmadvacátá. Ačkoli jsme se pro svůj exotický vzhled stali coby Josef a Panna Marie hvězdami předvánočních oslav v mexickém Coatepecu, konec roku nestál za nic.
Filip Šena
Marií a Josefem v mexickém betlému, aneb nejhorší Vánoce
Kapitola šestadvacátá. Z posledních čtyř jsem v Mexiku trávil troje. A nic nenaznačovalo tomu, že by ty letošní měly být těmi nejhoršími. Ba naopak. Zhruba před měsícem přišli naši přátelé s nápadem, že bychom mohli v osmdesátitisícovém Coatepecu pózovat v živém betlému jako Josef a Marie.
Filip Šena
Uřvaná reggae party, stěhování a adoptivní rodina
Kapitola pětadvacátá. Po několika prvních nocích v chatičce nad Jalcomulcem jsme se rozhodli přestěhovat přímo do vesnice. Tím se nám naskytla možnost ozkoušet si na vlastní kůži život v pravé mexické rodině.
Filip Šena
Rafting bez vody, aneb sláva šoférům mexických autobusů
Kapitola čtyřiadvacátá. Uvízli jsme na mexické okresce. Byla noc. Všude tma a ticho, nejbližší vesnice 20 kilometrů.
Filip Šena
Polní podmínky a noční karambol
Kapitola třiadvacátá. Po vřelém přivítání v Jalcomulco a Imeldou profesionálně pojaté organizaci výukových skupin nastal okamžik pravdy. Po několika týdnech příprav se mělo konečně ukázat, zda-li jsou čeští učitelé angličtiny skutečně tak dobří, jak tvrdí.
Filip Šena
Mexická organizace Produktivních Žen
Kapitola dvaadvacátá. Po příjezdu do mexické vesničky Jalcomulco se zdálo, že o nás bude skvěle postaráno. Partnerská organizace Mujeres Productivas, pod vedením hyperaktivní Imeldy, nám vzorně asistovala úplně ve všem.
Filip Šena
Aklimatizace v obávaném Veracruzu
Kapitola jednadvacátá. Čas vyměřený pilotní fázi českého rozvojového projektu United Vision v mexickém Karibiku se naplnil. Nočním spojem jsme se z Bacalaru přesunuli do druhé vytipované lokality, více než tisíc kilometrů vzdáleného Jalcomulca ve státě Veracruz.
Filip Šena
Noční dobrodružství a ztracené děti
Kapitola dvacátá. Noc byla krátká. Rozlučková párty se studenty se protáhla, a tak jsme začínali balit až po jedenácté. Po půlnoci bylo hotovo. Uklizený bungalov vypadal neosobně a smutně. Čtyři vzorně vyrovnané batohy u dveří ztělesňovaly nevyhnutelný moment loučení.
Filip Šena
Podivín Pedro a Thank you Česká Lípa
Kapitola devatenáctá. Náš čas v Bacalaru se naplnil. V minulém článku jsem se snažil poreferovat o dílčích aspektech naší dobrovolnické mise, jako např.: lokalita, ubytování, strava a zhodnocení kurzů pro děti. A jak se nám zadařilo s dospělými studenty? A co se bude na Mayské riviéře dít dál?
Filip Šena
Loučení
Kapitola osmnáctá. Náš téměř dvouměsíční dobrovolnický pobyt v mexickém Bacalaru se nachýlil ke svému konci. Určité věci se zdařily na jedničku, na jiných je třeba ještě zapracovat. Celkově lze ale první část pilotní fáze rozvojového projektu United Vision považovat za úspěšnou.
Filip Šena
Apokalyptický Mahahual a korálové útesy
Kapitola sedmnáctá. O našem intenzivním přátelství s penzisty z Montany, žongléry Rickem a Lindou, jsem psal již minule. Po několika příjemně strávených dnech v Bacalaru jsme se rozhodli, že podnikneme společný výlet za hranice města. Volba padla na přímořský Mahahual, město proslavené korálovými útesy a apokalyptickým úderem hurikánu Dean v roce 2007.
Filip Šena
Věk nerozhoduje
Kapitola šestnáctá. Když nám Jimmy oznámil, že se na dva týdny vydává zpět do USA, posmutněli jsme. V Bacalaru byl naší hlavní spojkou, bral nás na výlety po laguně, mohli jsme u něj prát a používat internet. I přesto, že jsme jej znali sotva dva týdny, bylo jasné, že nám bude chybět. Náš pobyt se navíc přehoupl do své druhé poloviny a do odjezdu nezbývalo mnoho.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 119
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3052x
Od září 2011 pilotní dobrovolnická mise v Mexiku, v barvách UNITED VISION.
Seznam rubrik
- UNITED VISION
- Pobyt a výuka v Huasce (MEX)
- Pobyt a výuka v Rio Manso (MEX
- Cesty po Mexiku a zážitky z ni
- Nezařazené
Oblíbené blogy
- HLAVNÍ BLOG Filipa (United Vision) - fotky, videa
- HLAVNÍ BLOG Lindy (United Vision) - fotky, videa
- Vojta dobrovolničí v Anglii