Aktivní ženy, zdravotní trable a smutná zpráva
A jedna z takových nepatřičně hlučných oslav se již poněkolikáté konala přímo pod našimi okny. Na Boží hod jsme se proto probouzeli značně nevyspalí. Předchozí tři dny (včetně toho Štědrého) jsme strávili nekonečným objížděním vesnických komunit a jedna další nás ještě čekala. Vyhlášené horské Naolinco ve státě Veracruz.
Cílem našich výprav bylo vytipování prvních vhodných produktů pro export do Evropy. Jak už jsem se zmínil v jednom z předchozích článků (zde), organizace Mujeres Productivas podporuje veracruzké ženy v kreativitě a školí je v nejrůznějších tradičních řemeslech. Hlavním motivem je naučit je něco tržně zajímavého, co by jim dokázalo zajistit živobytí. Mnohé z nich totiž byly až doposud z velké části závislé na finanční pomoci státu či svých manželů. Poskytneme vám know-how, vyškolí vás profík, zbytek je na vás. Pokud vaše produkty budou kvalitní a najdou si svou klientelu, pomůžeme vám s jejich propagací. Nic víc, nic míň. Takový je zhruba koncept Mujeres Productivas. Mně osobně se líbí právě pro to, že ženy učí proaktivitě. Výuka angličtiny United Vision funguje na velmi podobném principu. Něco tě naučíme, ale zbytek je na tobě. Jednotlivé buňky Mujeres Productivas v různých oblastech Veracruzu se naučily organizovat a spolupracovat. Několikačlenné skupinky vyrábějí koordinovaně produkty, které se potom nabízejí turistům v kamenných obchůdcích v Coatepecu a Jalcomulcu. Problémem je nabídka převyšující poptávku. Další a další ženy přistupují již ke stávajícím skupinám a chtějí se zapojit do boje za vlastní soběstačnost. Vstoupí do kurzu a naučí se řemeslu. Ale skutečnou práci získají až v případě, že je o jejich skupinou vyráběný produkt zájem. Proto je třeba hledat odbyt i v Evropě. Kupte si tričko či tašku s precizně ručně vyšitým emblémem a dejte tak práci jedné z žen ve vesnici Llano Grande. Objednejte si trička i pro své kamarády a zaměstnáte celou rodinu. Mexickým ženám nejde o nic jiného než o možnost získat práci. Pokud možno stabilní a dlouhodobou. Své výrobky nabízejí za ceny, které jsou z evropského pohledu směšné. Kvalita těch nejlepších z nich je přitom skutečně působivá.
video - vyšívání triček v Llano grandevideo - výroba keramiky v Limones
Ženy z Naolinca jsou vyhlášené hned díky několika druhům výrobků. V první řadě se jedná o produkty z kůže. Boty, opasky, oblečení. Následuje umělecké vyšívání, výroba sladkostí či likérů a typická dvoubarevná keramika.
video - přehlídka produktů v Naolincovideo - výroba papírové tašky během 4 minutI schůzka s ženami v Naolincu trvala několik hodin. Pro nás to byl další kolotoč focení, točení videí a sběru informací. Byl to již čtvrtý den v řadě v tomto zběsilém tempu, a tak jsme začínali mlít z posledního. Brzké vstávání po vinou hlučných vánočních oslav pod naším oknem probdělé noci, přesun šíleným autobusem do Coatepecu, přejezd do několik hodin vzdálené komunity, pozdní návrat. A druhý den nanovo. Mexické Vánoce jsem si představoval jinak.
Schůzka v Naolincu nebrala konce. Po proslovu Estely následoval proslov Imeldy a po něm proslov někoho dalšího. Zdálo se, že každá z dvaceti přítomných žen má na srdci něco, co musí s Imeldou osobně probrat. My přitom měli dávno všechno zdokumentováno a z nekonečného čekání se o nás pokoušely mrákoty. V Mexiku se obecně prokecá strašná spousta času. V závěru už jsem musel na vzduch. Přes silnici jsem uviděl fotbalové hřiště a na něm v husté mlze pobíhající postavy. Část zápasu jsem pro vás nahrál a náhoda tomu chtěla, že se mi podařilo zachytit vstřelení branky. Byl to jeden z těch gólů, které "svět neviděl" ... video - góóól ...
V horském Naolincu začalo do mlhy poprchávat a pocit chladu s nárůstem vlhkosti značně nabral na intenzitě. Byly čtyři hodiny odpoledne a my umírali hlady. Schůzka s produktivními ženami teprve končila a nás ještě čekala procházka po krásném, leč zmáčeném městě. Cestou domů jsem zatoužil po jediném - po teplé polévce. Bylo tomu týden, co mne začaly sužovat brutální, nevysvětlitelné průjmy. Příčina zůstávala záhodou. Nikde jsem nesnědl nic podezřelého, žádné výrazné bolesti jsem neměl, prášky nezabíraly. Ale už týden jsem nemohl jíst nic jiného než suché oplatky, ze kterých se mi začalo dělat zle již třetí den. Zastavili jsme v jednom z obchodních center v Coatepecu, abych svému žaludku konečně dopřál něco teplého. Připadal jsem si na pokraji zhroucení, na samém okraji fyzických i psychických sil. Během čekání na polévku si mne ezoterička Estela vzala stranou a promítla mi power-pointovou prezentaci na téma "zdravotní potíže". Vysvětlila mi, že každá nemoc má svou "psychickou" příčinu. To co říkala, dávalo smysl. Moje potíže pramenily z celkového vyčerpání a hlavně stresu z přespříliš pracovních Vánoc. Kromě dokumentace produktů jsme totiž stále ještě normálně vyučovali, včetně výuky v Coatepecu na Štědrý den a Silvestra.
Po Estelininých slovech se mi ulevilo. Přijal jsem tezi, že otázka zlepšení mého fyzického stavu závisí skutečně jen a pouze na mém rozhodnutí. A já se ROZHODL, že poté co udělám svému žaludku dobře teplou polévkou, se začnu cítit zase "awesome". Chtělo se mi šedesátiletou Estelu obejmout, ale odvahy jsem si nedodal. Místo toho jsem se znovu zkoncentroval na závěr prezentace. "Žaludeční problémy plynou ze stresu. Rakovina bují z nenávisti. Problémy se srdcem má ten, kdo není spokojen se svou situací". Po těchto slovech jsem si vzpomněl na babičku. 87let nezaklempírovala a nepotřebovala doktora. Od loňského jara ale začala být "unavená" a jak říkala, začala se těšit "pod kytičky". Dva měsíce po našem odjezdu jsem se dozvěděl, že zničehonic začala mít problémy právě se srdcem. Na Estely slovech mohlo skutečně něco být. Když jsme večer dorazili do Jalcomula, bylo mi dobře. Věděl jsem, že druhý den již nikam nemusím, že návštěva Naolinca byla poslední pracovní cestou, a že celou neděli budu poctivě odpočívat. A zase bude dobře. Bylo den po Štědrém dnu a já rozechvěně otevřel e-mailovou schránku, abych zjistil, jak ho prožili moji nejbližší daleko za oceánem. "Babička umřela 23. 12.", šokoval mne krátký vánoční e-mail. A mně vytryskly slzy.
---
Filip Šena
Bod zlomu, aneb konec dobrý, všechno dobré
Ačkoli naše intenzivní propagační snahy přilákaly na úvodní hodiny pouze tři desítky mexických studentů (potřebovali jsme jich dvakrát tolik), atraktivní konverzační výuková metoda si rychle získala jejich důvěru. Stačily dvě výukové lekce (celkem 5h u dospělých a 3h u dětí) a nadšení a vděční obyvatelé Papantly začali kurzy angličtiny s českými dobrovolníky United Vision doporučovat všude ve svém okolí.
Filip Šena
Přestřelka a velká zmrzlina
Ačkoli je Veracruz považován za jeden z nebezpečnějších států mexické federace a čas od času jsme v ulicích Coatepecu skutečně narazili na po zuby ozbrojené příslušníky armády, žádné zvýšené bezpečnostní riziko jsme nepociťovali. Tím víc nás ale zaskočila informace, že přímo v centru Papantly proběhla přestřelka jen pár dní před naším příjezdem.
Filip Šena
Boj o pozice, jednání s radnicí
Během pětihodinové jízdy z Coatepecu do Papantly Imelda vyřizovala jednu SMSku za druhou. V úhrnu jich mohlo být klidně ke třicítce.
Filip Šena
V centru říše Totonaků, aneb první problémy v kultovní Papantle
Kapitola třiatřicátá. Když jsem před měsícem kolegům oznámil, že Imelda navrhuje pro poslední část pilotní fáze česko-mexického rozvojového projektu United Vision kultovní a světoznámou Papantlu, zavládlo nadšení.
Filip Šena
Podpořme mexické ženy
Kapitola dvaatřicátá. Probudila mne velmi hlasitá hudba. Rozmrzele jsem se vydal ke dveřím, abych zjistil, co se to v sedm hodin ráno děje. Nešlo ale o nic zvláštního, to si jen soused trochu přivstal.
Filip Šena
Pětiletý génius
Kapitola jedenatřicátá. Naše poslední dny v mexickém Jalcomulcu byly všechno možné jen ne poklidné.
Filip Šena
Good-bye Jalcomulco
Kapitola třicátá. Pokud se nám loučilo těžko se studenty z Coatepecu, za kterými jsme dojížděli dvakrát týdně rozkodrcaným autobusem, pak ukončování dobrovolnické mise v "domovském" Jalcomulcu muselo logicky bolet dvojnásob. A také bolelo.
Filip Šena
Závěrečné zkoušky, propagace Evropy a loučení v Coatepecu
Kapitola devětadvacátá. Dva měsíce utekly jako voda a nastal další složitý okamžik. Ukončování kurzů a loučení s lidmi, kteří nám během pobytu v Coatepecu a Jalcomulcu rychle přirostli k srdci.
Filip Šena
Mexické Vánoce nezabodovaly
Kapitola sedmadvacátá. Ačkoli jsme se pro svůj exotický vzhled stali coby Josef a Panna Marie hvězdami předvánočních oslav v mexickém Coatepecu, konec roku nestál za nic.
Filip Šena
Marií a Josefem v mexickém betlému, aneb nejhorší Vánoce
Kapitola šestadvacátá. Z posledních čtyř jsem v Mexiku trávil troje. A nic nenaznačovalo tomu, že by ty letošní měly být těmi nejhoršími. Ba naopak. Zhruba před měsícem přišli naši přátelé s nápadem, že bychom mohli v osmdesátitisícovém Coatepecu pózovat v živém betlému jako Josef a Marie.
Filip Šena
Uřvaná reggae party, stěhování a adoptivní rodina
Kapitola pětadvacátá. Po několika prvních nocích v chatičce nad Jalcomulcem jsme se rozhodli přestěhovat přímo do vesnice. Tím se nám naskytla možnost ozkoušet si na vlastní kůži život v pravé mexické rodině.
Filip Šena
Rafting bez vody, aneb sláva šoférům mexických autobusů
Kapitola čtyřiadvacátá. Uvízli jsme na mexické okresce. Byla noc. Všude tma a ticho, nejbližší vesnice 20 kilometrů.
Filip Šena
Polní podmínky a noční karambol
Kapitola třiadvacátá. Po vřelém přivítání v Jalcomulco a Imeldou profesionálně pojaté organizaci výukových skupin nastal okamžik pravdy. Po několika týdnech příprav se mělo konečně ukázat, zda-li jsou čeští učitelé angličtiny skutečně tak dobří, jak tvrdí.
Filip Šena
Mexická organizace Produktivních Žen
Kapitola dvaadvacátá. Po příjezdu do mexické vesničky Jalcomulco se zdálo, že o nás bude skvěle postaráno. Partnerská organizace Mujeres Productivas, pod vedením hyperaktivní Imeldy, nám vzorně asistovala úplně ve všem.
Filip Šena
Aklimatizace v obávaném Veracruzu
Kapitola jednadvacátá. Čas vyměřený pilotní fázi českého rozvojového projektu United Vision v mexickém Karibiku se naplnil. Nočním spojem jsme se z Bacalaru přesunuli do druhé vytipované lokality, více než tisíc kilometrů vzdáleného Jalcomulca ve státě Veracruz.
Filip Šena
Noční dobrodružství a ztracené děti
Kapitola dvacátá. Noc byla krátká. Rozlučková párty se studenty se protáhla, a tak jsme začínali balit až po jedenácté. Po půlnoci bylo hotovo. Uklizený bungalov vypadal neosobně a smutně. Čtyři vzorně vyrovnané batohy u dveří ztělesňovaly nevyhnutelný moment loučení.
Filip Šena
Podivín Pedro a Thank you Česká Lípa
Kapitola devatenáctá. Náš čas v Bacalaru se naplnil. V minulém článku jsem se snažil poreferovat o dílčích aspektech naší dobrovolnické mise, jako např.: lokalita, ubytování, strava a zhodnocení kurzů pro děti. A jak se nám zadařilo s dospělými studenty? A co se bude na Mayské riviéře dít dál?
Filip Šena
Loučení
Kapitola osmnáctá. Náš téměř dvouměsíční dobrovolnický pobyt v mexickém Bacalaru se nachýlil ke svému konci. Určité věci se zdařily na jedničku, na jiných je třeba ještě zapracovat. Celkově lze ale první část pilotní fáze rozvojového projektu United Vision považovat za úspěšnou.
Filip Šena
Apokalyptický Mahahual a korálové útesy
Kapitola sedmnáctá. O našem intenzivním přátelství s penzisty z Montany, žongléry Rickem a Lindou, jsem psal již minule. Po několika příjemně strávených dnech v Bacalaru jsme se rozhodli, že podnikneme společný výlet za hranice města. Volba padla na přímořský Mahahual, město proslavené korálovými útesy a apokalyptickým úderem hurikánu Dean v roce 2007.
Filip Šena
Věk nerozhoduje
Kapitola šestnáctá. Když nám Jimmy oznámil, že se na dva týdny vydává zpět do USA, posmutněli jsme. V Bacalaru byl naší hlavní spojkou, bral nás na výlety po laguně, mohli jsme u něj prát a používat internet. I přesto, že jsme jej znali sotva dva týdny, bylo jasné, že nám bude chybět. Náš pobyt se navíc přehoupl do své druhé poloviny a do odjezdu nezbývalo mnoho.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 119
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3052x
Od září 2011 pilotní dobrovolnická mise v Mexiku, v barvách UNITED VISION.
Seznam rubrik
- UNITED VISION
- Pobyt a výuka v Huasce (MEX)
- Pobyt a výuka v Rio Manso (MEX
- Cesty po Mexiku a zážitky z ni
- Nezařazené
Oblíbené blogy
- HLAVNÍ BLOG Filipa (United Vision) - fotky, videa
- HLAVNÍ BLOG Lindy (United Vision) - fotky, videa
- Vojta dobrovolničí v Anglii