Podivín Pedro a Thank you Česká Lípa
Již v minulém článku jsem zmiňoval úspěchy v Lindiných kurzech pro děti. U nich United Vision zabodovalo na plné čáře.
video - parádní konverzace Rosenda a Angela
video - učení s písničkou je zábava
5) Výuka - kurzy pro dospělé
Problémy v mých skupinách pramenily především z nedostatečného počtu zájemců o studium. I přes týdenní propagační kampaň, v jejímž rámci mj. vyšel o United Vision článek v novinách a Linda s Pepou vystoupili v regionální televizi, se v Bacalaru do jazykového kurzu zapsalo pouze pár dospělých. Budeme-li počítat i Lindy kurz se středoškoláky, nebylo celkově studentů víc než třicet. Do finále se jich přitom nedostala ani třetina.
Na hodinách přesto panovala přátelská atmosféra, což můžete vidět i na následujícím videu z hodiny, na které se studenti učili anglickou abecedu.
video - propagace partnera projektu, města Česká Lípa
Oproti českým studentům byli ti z Bacalaru o poznání pomalejší. Většina těch "dříve narozených" však v dětství nevychodila víc než pár tříd základní školy, takže to není zase až takové překvapení. Po cca 4 týdnech se počáteční rozdíly mezi staršími a mladšími frekventanty začaly smazávat (tak to bývá vždy a všude) a pokroky začaly být signifikantní u obou skupin. A to bývá moment, kdy se práce začne měnit v zábavu. Pro studenty, i pro mne.
Poslední víkend před odjezdem nás Luisa s Rafou a svým synem vzali na výlet do ekoparku Palmar. Po závěrečné hodině si pro nás celá skupina přichystala rozlučkovou party se spoustou jídla, pití a dárků. Bylo to velmi příjemné. Získali jsme nové přátele, a to je koneckonců to nejcennější. Tito lidé se samozřejmě stanou místními spojkami United Vision a v příští fázi projektu budou nápomocni v mnoha ohledech i novým dobrovolníkům.
V Buenavistě přišlo na první hodinu přibližně 18 dospělých studentů a atmosféra byla vynikající.
video - první hodina v Buenavistě
Na druhou bohužel dorazil už pouze zlomek původního počtu. Tvrzení, že "jim to prostě neleze do hlavy", mi po první hodině přišlo poněkud odvážné a unáhlené. Ale budiž.
Přes větší či menší potíže se v Buenavistě podařilo pro studium angličtiny nadchnout šest studentů, kteří vytrvali až do konce.
K srdci mi přirostla zmatkářka Mary, která nás jednou pozvala domů na ochutnávku tradičně v zemi připravovaných tamales.
Úplně nejraději jsem ale měl poněkud podivínskou postavičku jménem Pedro. Vzhledem mi připomínal Eskymáka (hodně jsem vzpomínal na Požírače), pisklavým, vysokým hláskem malé dítě. Tento svobodný pětatřicátník přicházel na mé lekce angličtiny někdy i o celou hodinu dřív, a tak, aby naší přítomnosti využil bezezbytku, usedal dobrovolně do lavic i v Lindy kurzu pro děti. Byl to zajímavý a mnohdy dojemný pohled.
Pedro se pro mne stal dalším z řady případů potvrzujících teorii, že vrozený intelekt, resp. nadání ke studiu jazyků, hraje ve výsledku až druhořadou roli. Na první hodině jsem zapochyboval, zda-li tento student umí vůbec psát a číst na dostatečné úrovni, aby zvládal tempo ostatních. Soudě dle jeho dotazů během výuky se navíc zdálo, že by skutečně zapadl spíše mezi žáky v Lindy kurzu pro nejmenší. Příliš jsem jeho dalšímu setrvání ve studijní skupině nevěřil.
Jenže on vytrval. Po třetí hodině za mnou přišel s prosbou, abych mu doporučil nějakou dobrou učebnici angličtiny, kterou si plánoval zajet koupit do nejbližšího města, třicet kilometrů vzdáleného Bacalaru. Po pár týdnech výuky začal svou vydřenou angličtinou v kurzu dominovat, ačkoli předtím byl pro své pomalejší chápání ostatním spíše k smíchu. Měl jsem z něho radost, neboť jeho pokroky byly vykoupeny jak potem jeho, tak potem mým. Opouštěl se mi těžko. Pro pedagoga to byl vynikající materiál.
video - konverzace Pedra a Mary po 6ti týdnech studia
Když se na toto video podívám dnes, uvědomuji si, že jsem postupné zlepšování žáků v Buenavistě neuměl v průběhu kurzu dostatečně ocenit. Až s odstupem času mi dochází, že jejich pokrok, ač ve srovnání s ostatními skupinami poněkud krkolomný, výrazný skutečně byl. Před šesti týdny neuměli anglicky ani pozdravit. Po pouhém měsíci a půl studia, resp. 10 lekcích, jsou schopni samostatné konverzace. Právem na sebe mohou být hrdí.
A to i přesto, že cesta za tímto dílčím úspěchem byla občas značně trnitá jak pro ně samotné, tak pro mne. Na následujícím videu můžete srovnat poněkud těžkopádnou dřinu mých dospělých studentů s lehkostí dětí z kurzu Lindy.
video - srovnání pokroku dospělých a nejmenších dětí (po cca měsíci studia)
Pokrok studentů v Bacalaru byl o poznání rychlejší, a tudíž i pocit naplnění z úspěšného pedagogického působení byl vyšší. Nicméně dojíždění do mayské vesničky Buenavisty nám umožnilo zažívat unikátní střet s tradiční kulturou a místními lidmi. Zážitky byly velmi intenzivní, a to především na osobní, mezilidské úrovni.
Loučení nebylo vůbec snadné. K slzám jsme neměli daleko my, a věřím, že ani studenti a Don Pedro. Rozloučili jsme se po maysku "tu-lak-in" ...
6) Lidský kapitál v oblasti Mayské riviéry
Bezmála dvouměsíční pilotní fáze v Bacalaru a Buenavistě prokázala, že United Vision má v oblasti Yucatanského poloostrova vynikajícího spolupracovníka v osobě Noého Mendozy.
(více o Noém a jeho projektu Vinculo Comunitario v tomto článku)
Noé fungoval naprosto spolehlivě, byl vysoce proaktivní a kreativní ve všech důležitých aspektech včetně trpělivého obcházení a obvolávání místních úředníků.
Na základě zkušeností z první části pilotní fáze projektu navrhneme některé změny, které novým dobrovolníkům dopomohou k lepšímu zajištění stravování (Noé jej přislíbil zajistit spolu s ubytováním přímo v Casa del Escritor) a vyššímu počtu dospělých studentů (spolupráce s hotely a restauranty, které zaměstnávají místní obyvatele).
Kromě přímého spolupracovníka United Vision Noého se v Bacalaru bude možné opřít i o tamní americkou komunitu, především Jimmyho a jeho kamarády, kteří v oblasti žijí již několik let a mají zájem na jejím rozvoji. Jimmy nám velmi pomohl zapůjčením jízdních kol, umožněním používání internetu a praní prádla v jeho domě. Nezapomenutelné byly zážitky z výletů po laguně a návštěva pyramid za jeho asistence.
video - jízda v kanálech laguny, pozorování ptactva ...
(jeden ze článků o výletě do nejhezčích částí laguny a šnorchlování)
7) Poděkování sponsorům a čtenářům
Celkově lze, myslím, první část pilotní fáze projektu United Vision považovat za úspěšnou. Podařilo se připravit půdu pro další dobrovolníky, nový český projekt se v oblasti Mayské riviéry těší respektu veřejnosti i řady institucí (přímí spolupracovníci: Casa de Cultura, Casa del Escritor, universita Normal, Vinculo Comunitário atd.)
Mnoho místních lidí, nejen studentů a jejich rodin, se dozvědělo o existenci České republiky, kterou si většina z nich pamatuje stále ještě jako Československo.
Velmi zaujal i koncept "vysílajících komunit (více informací zde)", kdy jsou dobrovolníci finančně podporování českou veřejností a českými firmami, případně obcemi či městy.
video - dětští studenti děkují v angličtině i češtině všem partnerům United Vision
Já osobně věřím, že se nám daří uspokojovat i české čtenářské publikum a že naše pravidelné reportáže zpestřují i vaše chvíle strávené u internetu. Mých předchozích 18 článků se dočkalo celkově již přes 12.000 návštěv (a to jen na blogu iDNES.cz), za což vám všem patří dík.
Zachovejte nám přízeň, za pár dnů se ozveme s první reportáží z nové mexické komunity: Jalcomulco, Veracruz.
---
TEACH - LEARN - CREATE
Filip Šena
Bod zlomu, aneb konec dobrý, všechno dobré
Ačkoli naše intenzivní propagační snahy přilákaly na úvodní hodiny pouze tři desítky mexických studentů (potřebovali jsme jich dvakrát tolik), atraktivní konverzační výuková metoda si rychle získala jejich důvěru. Stačily dvě výukové lekce (celkem 5h u dospělých a 3h u dětí) a nadšení a vděční obyvatelé Papantly začali kurzy angličtiny s českými dobrovolníky United Vision doporučovat všude ve svém okolí.
Filip Šena
Přestřelka a velká zmrzlina
Ačkoli je Veracruz považován za jeden z nebezpečnějších států mexické federace a čas od času jsme v ulicích Coatepecu skutečně narazili na po zuby ozbrojené příslušníky armády, žádné zvýšené bezpečnostní riziko jsme nepociťovali. Tím víc nás ale zaskočila informace, že přímo v centru Papantly proběhla přestřelka jen pár dní před naším příjezdem.
Filip Šena
Boj o pozice, jednání s radnicí
Během pětihodinové jízdy z Coatepecu do Papantly Imelda vyřizovala jednu SMSku za druhou. V úhrnu jich mohlo být klidně ke třicítce.
Filip Šena
V centru říše Totonaků, aneb první problémy v kultovní Papantle
Kapitola třiatřicátá. Když jsem před měsícem kolegům oznámil, že Imelda navrhuje pro poslední část pilotní fáze česko-mexického rozvojového projektu United Vision kultovní a světoznámou Papantlu, zavládlo nadšení.
Filip Šena
Podpořme mexické ženy
Kapitola dvaatřicátá. Probudila mne velmi hlasitá hudba. Rozmrzele jsem se vydal ke dveřím, abych zjistil, co se to v sedm hodin ráno děje. Nešlo ale o nic zvláštního, to si jen soused trochu přivstal.
Filip Šena
Pětiletý génius
Kapitola jedenatřicátá. Naše poslední dny v mexickém Jalcomulcu byly všechno možné jen ne poklidné.
Filip Šena
Good-bye Jalcomulco
Kapitola třicátá. Pokud se nám loučilo těžko se studenty z Coatepecu, za kterými jsme dojížděli dvakrát týdně rozkodrcaným autobusem, pak ukončování dobrovolnické mise v "domovském" Jalcomulcu muselo logicky bolet dvojnásob. A také bolelo.
Filip Šena
Závěrečné zkoušky, propagace Evropy a loučení v Coatepecu
Kapitola devětadvacátá. Dva měsíce utekly jako voda a nastal další složitý okamžik. Ukončování kurzů a loučení s lidmi, kteří nám během pobytu v Coatepecu a Jalcomulcu rychle přirostli k srdci.
Filip Šena
Aktivní ženy, zdravotní trable a smutná zpráva
Kapitola osmadvacátá. Mexické Vánoce nelze považovat za svátky klidu a míru. Alespoň v Jalcomulcu, kde se lidé hlasitě veselí až do pozdních ranních hodin. Spousta alkoholu a nemístně hlasitá muzika devalvují pro nás posvátnou atmosféru Štědrého večera a dělají z této mimořádné noci prostě jen další z celé řady prosincových pařeb.
Filip Šena
Mexické Vánoce nezabodovaly
Kapitola sedmadvacátá. Ačkoli jsme se pro svůj exotický vzhled stali coby Josef a Panna Marie hvězdami předvánočních oslav v mexickém Coatepecu, konec roku nestál za nic.
Filip Šena
Marií a Josefem v mexickém betlému, aneb nejhorší Vánoce
Kapitola šestadvacátá. Z posledních čtyř jsem v Mexiku trávil troje. A nic nenaznačovalo tomu, že by ty letošní měly být těmi nejhoršími. Ba naopak. Zhruba před měsícem přišli naši přátelé s nápadem, že bychom mohli v osmdesátitisícovém Coatepecu pózovat v živém betlému jako Josef a Marie.
Filip Šena
Uřvaná reggae party, stěhování a adoptivní rodina
Kapitola pětadvacátá. Po několika prvních nocích v chatičce nad Jalcomulcem jsme se rozhodli přestěhovat přímo do vesnice. Tím se nám naskytla možnost ozkoušet si na vlastní kůži život v pravé mexické rodině.
Filip Šena
Rafting bez vody, aneb sláva šoférům mexických autobusů
Kapitola čtyřiadvacátá. Uvízli jsme na mexické okresce. Byla noc. Všude tma a ticho, nejbližší vesnice 20 kilometrů.
Filip Šena
Polní podmínky a noční karambol
Kapitola třiadvacátá. Po vřelém přivítání v Jalcomulco a Imeldou profesionálně pojaté organizaci výukových skupin nastal okamžik pravdy. Po několika týdnech příprav se mělo konečně ukázat, zda-li jsou čeští učitelé angličtiny skutečně tak dobří, jak tvrdí.
Filip Šena
Mexická organizace Produktivních Žen
Kapitola dvaadvacátá. Po příjezdu do mexické vesničky Jalcomulco se zdálo, že o nás bude skvěle postaráno. Partnerská organizace Mujeres Productivas, pod vedením hyperaktivní Imeldy, nám vzorně asistovala úplně ve všem.
Filip Šena
Aklimatizace v obávaném Veracruzu
Kapitola jednadvacátá. Čas vyměřený pilotní fázi českého rozvojového projektu United Vision v mexickém Karibiku se naplnil. Nočním spojem jsme se z Bacalaru přesunuli do druhé vytipované lokality, více než tisíc kilometrů vzdáleného Jalcomulca ve státě Veracruz.
Filip Šena
Noční dobrodružství a ztracené děti
Kapitola dvacátá. Noc byla krátká. Rozlučková párty se studenty se protáhla, a tak jsme začínali balit až po jedenácté. Po půlnoci bylo hotovo. Uklizený bungalov vypadal neosobně a smutně. Čtyři vzorně vyrovnané batohy u dveří ztělesňovaly nevyhnutelný moment loučení.
Filip Šena
Loučení
Kapitola osmnáctá. Náš téměř dvouměsíční dobrovolnický pobyt v mexickém Bacalaru se nachýlil ke svému konci. Určité věci se zdařily na jedničku, na jiných je třeba ještě zapracovat. Celkově lze ale první část pilotní fáze rozvojového projektu United Vision považovat za úspěšnou.
Filip Šena
Apokalyptický Mahahual a korálové útesy
Kapitola sedmnáctá. O našem intenzivním přátelství s penzisty z Montany, žongléry Rickem a Lindou, jsem psal již minule. Po několika příjemně strávených dnech v Bacalaru jsme se rozhodli, že podnikneme společný výlet za hranice města. Volba padla na přímořský Mahahual, město proslavené korálovými útesy a apokalyptickým úderem hurikánu Dean v roce 2007.
Filip Šena
Věk nerozhoduje
Kapitola šestnáctá. Když nám Jimmy oznámil, že se na dva týdny vydává zpět do USA, posmutněli jsme. V Bacalaru byl naší hlavní spojkou, bral nás na výlety po laguně, mohli jsme u něj prát a používat internet. I přesto, že jsme jej znali sotva dva týdny, bylo jasné, že nám bude chybět. Náš pobyt se navíc přehoupl do své druhé poloviny a do odjezdu nezbývalo mnoho.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 119
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3052x
Od září 2011 pilotní dobrovolnická mise v Mexiku, v barvách UNITED VISION.
Seznam rubrik
- UNITED VISION
- Pobyt a výuka v Huasce (MEX)
- Pobyt a výuka v Rio Manso (MEX
- Cesty po Mexiku a zážitky z ni
- Nezařazené
Oblíbené blogy
- HLAVNÍ BLOG Filipa (United Vision) - fotky, videa
- HLAVNÍ BLOG Lindy (United Vision) - fotky, videa
- Vojta dobrovolničí v Anglii