Loučení
Podívejme se nyní na jednotlivé aspekty naší mise a zkusme je objektivně zhodnotit.
1) Lokalita
Městečko Bacalar leží cca 35km severně od hlavního města státu Quintana Roo, Chetumalu. Největší atrakcí celého regionu je nádherná sladkovodní laguna s teplou, průzračně čistou vodou. Ve skutečnosti se jedná o systém tří lagun, propojený několika přírodními kanály, který se táhne 52km podél karibského pobřeží Mayské riviéry.
(více o laguně, včetně videí, v tomto článku)
Další atrakcí této oblasti jsou tzv. Cenotes, několik desítek metrů hluboké tůně. Některé jsou součástí laguny, jiné, jako např. Cenote Azul ležící na jižním okraji Bacalaru, stojí samostatně.
Do vzdálenosti sta kilometrů od Bacalaru se nachází hned několik archeologických center s pozůstatky mayských pyramid (např. komplex Dzibanché), stejně jako karibské pobřeží Atlantiku s korálovými útesy (např. Mahahual) vhodných ke šnorchlování či potápění.
(více o šnorchlování v Mahahualu v tomto článku)
Přímo v centru Bacalaru se nachází pevnost "Fuerte de San Felipe", která sloužila k obraně města, kdysi hlavního obchodního centra celé oblasti, při odrážení útoků pirátů připlouvajících po vodách laguny ze sousedního Belize. V současné době je v pevnosti zřízeno malé muzeum.
Bacalar je tak městem se značeným turistickým potenciálem, nicméně ve srovnání s renomovanými letovisky na severu poloostrova mnohem méně rozvinutým. Město si tak zachovává zřetelný charakter mexického venkova, se všemi svými pro a proti.
Obyvatelé jsou především mayského původu, ve městě žije i menší americká komunita. V Bacalaru se nachází hned několik základních i středních škol a universita Normal vzdělávající budoucí pedagogy.
2) Ubytování
Projektu United Vision se dostalo podpory přímo od ministryně kultury státu Quintana Roo, což dobrovolníkům přineslo možnost zdarma se ubytovat v komplexu "Casa del Escritor".
(více o Casa del Escritor v tomto článku)
"Casa del Escritor" se nachází v blízkosti laguny a university Normal. Jedná se o komplex přibližně deseti bungalovů a jedná hlavní budovy se společenskou místností, kuchyní a prostory vhodnými k výuce či realizaci prezentací.
Bungalov poskytoval dobrovolníkům dostatečný komfort včetně klimatizace (v místních klimatických podmínkách téměř nutnost) a vlastního sociálního zařízení.
S některými pracovníky se podařilo navázat velmi přátelské vztahy, které byly prohlubovány během společně připravovaných snídaní. Během nich docházelo k intenzivním a zajímavým rozpravám týkajících se především kulturních a názorových odlišností. Don Gilberto nás vyučoval mayštině a celkově v místě našeho ubytování panovala rodinná atmosféra.
video - ráno dobrovolníků a minirozhovor v mayštině
Všichni zaměstnanci Casa del Escritor byli nápomocní, milí a v jejich přístupu se odrážel respekt k naší práci a hodnotám, které celé oblasti přináší projekt United Vision.
3) Stravování
Během pilotní fáze projektu nejproblematičtější část. K poskytnutí stravy dobrovolníkům vyučujících angličtinu se zavázalo město. První tři týdny pobytu trvalo, než se podařilo administrativně a organizačně celý problém vyřešit, a tak se dobrovolníci stravovali na vlastní náklady.
Na zbytek pobytu nám město otevřelo účet v restauraci Los Chayoteros, kde jsme měli garantovaná tři jídla denně. Dohodli jsme se na limitu 150 pesos / osoba / den, což nám dopřálo dostatečný luxus. Nemuseli jsme se omezovat ani v množství, ani ve výběru.
video - stravování u Los Chayoteros
(více o stravování u Los Chayoteros v tomto článku)
Bohužel, po třech týdnech tento pohodlný model přestal fungovat, neboť město podle slov majitelky restaurace nedostálo svým závazkům a účet za nás k domluvenému datu neuhradilo.
Poslední týden jsme se tak znovu stravovali na vlastní náklady. Ty se nám podařilo zredukovat přípravou vlastních jídel v kuchyni Casa del Escritor. Příjemné bylo i odpadnutí nutnosti každý den cestovat do centra města, kde se restaurant Los Chayoteros nachází.
Po konzultaci s Noém, jehož přítelkyně pracuje pro ministerstvo kultury, se zdá, že příští dobrovolníci získají kromě bungalovu v ubytovacím komplexu i stravování. Zaměstnanci Casa del Escritor nás v této myšlence podpořili.
Nedostatečně kooperativní přístup zástupců města byl největším zklamáním pilotní části projektu. V dalších fázích bude lepší spoléhat na jiné lokální partnery. Toto ponaučení je pro nás velmi cenné.
4) Výuka - Buenavista a kurzy pro děti
Dobrovolníci kromě Bacalaru dojížděli 2x týdně vyučovat i do tradiční mayské komunity Buenavisty. Jedná se o cca 30km vzdálenou vesničku, jejíž obyvatelé se živí především pěstováním kukuřice a do budoucna mají zájem o rozvíjení vlastního ekoturistického projektu.
Vesnický život v izolované komunitě se značně liší od života v maloměstském Bacalaru, což dobrovolníkům umožnilo zažívat během pobytu dvě různé zkušenosti, lišící se jak v aspektu kulturním, profesním, tak osobním.
video - Pepa provází diváky mayskou vesničkou ...
(více o Buenavistě a jejím duchovním vůdci Donu Pedrovi v tomto článku)
Obecně lze říci, že v "oblasti Bacalar" je zájem o angličtinu především mezi dětmi a dospívajícími.
Kurzy, které vedla Linda, měly značný ohlas u dětí i jejich rodičů, rychlou míru pokroku a nízkou "úmrtnost". Z původního počtu 40ti studentů jich v Bacalaru zůstalo až do konce téměř 30, což je v podmínkách "dobrovolného kroužku angličtiny" vynikající číslo. V Buenavistě jich začínalo 30 a 6ti týdenní intenzivní studium vydrželo 10 z nich.
Vezmeme-li v potaz specifické podmínky velmi málo rozvinuté komunity, je i toto číslo velmi dobrým výsledkem. Nejdůležitějším hodnotícím kritériem ale zůstává dosažený pokrok ve studiu. Následující video demonstruje, co se nejmenší děti naučily během pouhých 5ti týdnů studia, tzn. 10ti výukových lekcí. Výsledek předčil i moje nejsmělejší očekávání.
video - anglická konverzace 2 chlapců z Buenavisty (naše nejoblíbenější video)
Linda odvádí při tvorbě metodiky na výuku dětí stejně vynikající práci jako na hodinách v roli přísné, ale trpělivé paní učitelky. A vzhledem k tomu, že to byl na Mayské riviéře teprve první pokus, lze očekávat, že v dalších komunitách budou výsledky ještě lepší.
Děti z izolované vesničky Buenavisty byly až neuvěřitelně živé a bezprostřední. Rozdíl oproti jejich vrstevníkům vyrůstajících v nedalekém maloměstě byl znatelný. S Lindou nám přirostly k srdci během velmi krátké doby a ještě dlouho na ně budeme vzpomínat. Na následujícím videu děkují za podporu všem partnerům United Vision, speciálně pak městu Česká Lípa a babičce Šenové. A to jak v angličtině, tak v češtině!
(babička Šenová - sponsor a členka vysílající komunity)
V Bacalaru kurz dětí fungoval ještě lépe než v Buenavistě. Na následujícím videu můžete vidět konverzaci dvou dětí, Carlose a Briseydy.
video - anglická konverzace 2 dětí z Bacalaru po 6 týdnech výuky
Ačkoli měly děti kurz angličtiny zcela mimo rámec školní výuky, poctivě vypracovávaly domácí úkoly a docházely na hodiny včas a pravidelně. Již během prvních lekcí si většina z nich zamilovala jak paní učitelku, tak maňáska Pepu.
A tak se není co divit, že loučení nebylo lehké pro nikoho ...
video - loučení s dětmi v Bacalaru, poslední objetí ...
V příštím článku se budu věnovat především studentům dospělým ...
---
TEACH - LEARN - CREATE
Filip Šena
Bod zlomu, aneb konec dobrý, všechno dobré
Ačkoli naše intenzivní propagační snahy přilákaly na úvodní hodiny pouze tři desítky mexických studentů (potřebovali jsme jich dvakrát tolik), atraktivní konverzační výuková metoda si rychle získala jejich důvěru. Stačily dvě výukové lekce (celkem 5h u dospělých a 3h u dětí) a nadšení a vděční obyvatelé Papantly začali kurzy angličtiny s českými dobrovolníky United Vision doporučovat všude ve svém okolí.
Filip Šena
Přestřelka a velká zmrzlina
Ačkoli je Veracruz považován za jeden z nebezpečnějších států mexické federace a čas od času jsme v ulicích Coatepecu skutečně narazili na po zuby ozbrojené příslušníky armády, žádné zvýšené bezpečnostní riziko jsme nepociťovali. Tím víc nás ale zaskočila informace, že přímo v centru Papantly proběhla přestřelka jen pár dní před naším příjezdem.
Filip Šena
Boj o pozice, jednání s radnicí
Během pětihodinové jízdy z Coatepecu do Papantly Imelda vyřizovala jednu SMSku za druhou. V úhrnu jich mohlo být klidně ke třicítce.
Filip Šena
V centru říše Totonaků, aneb první problémy v kultovní Papantle
Kapitola třiatřicátá. Když jsem před měsícem kolegům oznámil, že Imelda navrhuje pro poslední část pilotní fáze česko-mexického rozvojového projektu United Vision kultovní a světoznámou Papantlu, zavládlo nadšení.
Filip Šena
Podpořme mexické ženy
Kapitola dvaatřicátá. Probudila mne velmi hlasitá hudba. Rozmrzele jsem se vydal ke dveřím, abych zjistil, co se to v sedm hodin ráno děje. Nešlo ale o nic zvláštního, to si jen soused trochu přivstal.
Filip Šena
Pětiletý génius
Kapitola jedenatřicátá. Naše poslední dny v mexickém Jalcomulcu byly všechno možné jen ne poklidné.
Filip Šena
Good-bye Jalcomulco
Kapitola třicátá. Pokud se nám loučilo těžko se studenty z Coatepecu, za kterými jsme dojížděli dvakrát týdně rozkodrcaným autobusem, pak ukončování dobrovolnické mise v "domovském" Jalcomulcu muselo logicky bolet dvojnásob. A také bolelo.
Filip Šena
Závěrečné zkoušky, propagace Evropy a loučení v Coatepecu
Kapitola devětadvacátá. Dva měsíce utekly jako voda a nastal další složitý okamžik. Ukončování kurzů a loučení s lidmi, kteří nám během pobytu v Coatepecu a Jalcomulcu rychle přirostli k srdci.
Filip Šena
Aktivní ženy, zdravotní trable a smutná zpráva
Kapitola osmadvacátá. Mexické Vánoce nelze považovat za svátky klidu a míru. Alespoň v Jalcomulcu, kde se lidé hlasitě veselí až do pozdních ranních hodin. Spousta alkoholu a nemístně hlasitá muzika devalvují pro nás posvátnou atmosféru Štědrého večera a dělají z této mimořádné noci prostě jen další z celé řady prosincových pařeb.
Filip Šena
Mexické Vánoce nezabodovaly
Kapitola sedmadvacátá. Ačkoli jsme se pro svůj exotický vzhled stali coby Josef a Panna Marie hvězdami předvánočních oslav v mexickém Coatepecu, konec roku nestál za nic.
Filip Šena
Marií a Josefem v mexickém betlému, aneb nejhorší Vánoce
Kapitola šestadvacátá. Z posledních čtyř jsem v Mexiku trávil troje. A nic nenaznačovalo tomu, že by ty letošní měly být těmi nejhoršími. Ba naopak. Zhruba před měsícem přišli naši přátelé s nápadem, že bychom mohli v osmdesátitisícovém Coatepecu pózovat v živém betlému jako Josef a Marie.
Filip Šena
Uřvaná reggae party, stěhování a adoptivní rodina
Kapitola pětadvacátá. Po několika prvních nocích v chatičce nad Jalcomulcem jsme se rozhodli přestěhovat přímo do vesnice. Tím se nám naskytla možnost ozkoušet si na vlastní kůži život v pravé mexické rodině.
Filip Šena
Rafting bez vody, aneb sláva šoférům mexických autobusů
Kapitola čtyřiadvacátá. Uvízli jsme na mexické okresce. Byla noc. Všude tma a ticho, nejbližší vesnice 20 kilometrů.
Filip Šena
Polní podmínky a noční karambol
Kapitola třiadvacátá. Po vřelém přivítání v Jalcomulco a Imeldou profesionálně pojaté organizaci výukových skupin nastal okamžik pravdy. Po několika týdnech příprav se mělo konečně ukázat, zda-li jsou čeští učitelé angličtiny skutečně tak dobří, jak tvrdí.
Filip Šena
Mexická organizace Produktivních Žen
Kapitola dvaadvacátá. Po příjezdu do mexické vesničky Jalcomulco se zdálo, že o nás bude skvěle postaráno. Partnerská organizace Mujeres Productivas, pod vedením hyperaktivní Imeldy, nám vzorně asistovala úplně ve všem.
Filip Šena
Aklimatizace v obávaném Veracruzu
Kapitola jednadvacátá. Čas vyměřený pilotní fázi českého rozvojového projektu United Vision v mexickém Karibiku se naplnil. Nočním spojem jsme se z Bacalaru přesunuli do druhé vytipované lokality, více než tisíc kilometrů vzdáleného Jalcomulca ve státě Veracruz.
Filip Šena
Noční dobrodružství a ztracené děti
Kapitola dvacátá. Noc byla krátká. Rozlučková párty se studenty se protáhla, a tak jsme začínali balit až po jedenácté. Po půlnoci bylo hotovo. Uklizený bungalov vypadal neosobně a smutně. Čtyři vzorně vyrovnané batohy u dveří ztělesňovaly nevyhnutelný moment loučení.
Filip Šena
Podivín Pedro a Thank you Česká Lípa
Kapitola devatenáctá. Náš čas v Bacalaru se naplnil. V minulém článku jsem se snažil poreferovat o dílčích aspektech naší dobrovolnické mise, jako např.: lokalita, ubytování, strava a zhodnocení kurzů pro děti. A jak se nám zadařilo s dospělými studenty? A co se bude na Mayské riviéře dít dál?
Filip Šena
Apokalyptický Mahahual a korálové útesy
Kapitola sedmnáctá. O našem intenzivním přátelství s penzisty z Montany, žongléry Rickem a Lindou, jsem psal již minule. Po několika příjemně strávených dnech v Bacalaru jsme se rozhodli, že podnikneme společný výlet za hranice města. Volba padla na přímořský Mahahual, město proslavené korálovými útesy a apokalyptickým úderem hurikánu Dean v roce 2007.
Filip Šena
Věk nerozhoduje
Kapitola šestnáctá. Když nám Jimmy oznámil, že se na dva týdny vydává zpět do USA, posmutněli jsme. V Bacalaru byl naší hlavní spojkou, bral nás na výlety po laguně, mohli jsme u něj prát a používat internet. I přesto, že jsme jej znali sotva dva týdny, bylo jasné, že nám bude chybět. Náš pobyt se navíc přehoupl do své druhé poloviny a do odjezdu nezbývalo mnoho.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 119
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3052x
Od září 2011 pilotní dobrovolnická mise v Mexiku, v barvách UNITED VISION.
Seznam rubrik
- UNITED VISION
- Pobyt a výuka v Huasce (MEX)
- Pobyt a výuka v Rio Manso (MEX
- Cesty po Mexiku a zážitky z ni
- Nezařazené
Oblíbené blogy
- HLAVNÍ BLOG Filipa (United Vision) - fotky, videa
- HLAVNÍ BLOG Lindy (United Vision) - fotky, videa
- Vojta dobrovolničí v Anglii