68) Pěst na oko

To že hlava internátu, španělský misionář padre Isidro, umí vše až na řízení automobilu, bylo pro bílého muže dobrou zprávou. Jako jeho osobní taxikář jej o nedělích mohl rozvážet po okolních vesničkách, kde otec sloužíval své bohoslužby. Bílý muž se tak dostal do míst, do kterých by se jinak podíval jen stěží. 

Novi kamaradi ze San Jacoboneznamy

Většinou se jednalo o podobné typy vesniček jako je Rio Manso. S tím rozdílem, že jsou menší. Protéká jimi řeka a žijí v nich indiáni kmene Chinanteco. Starší ženy v tradičních úborech, pohádkové chaloupky s palmovou střechou, džungle a dojem konce světa. Romantika.

http://www.youtube.com/watch?v=Ao1b_-AtmKY&feature=channel

hromadná osobní hygiena v řece - Rio Manso

http://www.youtube.com/watch?v=VkDR5AqBCQw&feature=channel_page

video – praní v řece v San Jacobo

Běloch v těchto končinách stále působí jako pěst na oko. Ačkoli bílý muž dobrovolničil v internátu již třetí měsíc a ti jež ho znali jej přijali plnohodnotně mezi sebe, pro všechny ostatní zůstával automaticky „turistou“. Americkým čumilem. Někteří si jej prohlížejí se zájmem, jiní s nedůvěrou, stačil si všimnout.

Naučil se usmívat a zdravit jako první. Většina domorodců odpovídala, někteří opětovali úsměv. Našli se ale i tací, jež zůstávali němí ve snaze demonstrovat lhostejnost či opovržení.

Nejodvážnější bývaly děti. Těžko krotí svou zvědavost. Pokud přicházely slušně, rád se s nimi dával do řeči. Pakliže ale již z dálky pokřikovaly hanlivý výraz „gringo“ určený občanovi severního souseda, předstíral, že neslyší. Mnoho lidí si zde myslí, že všichni běloši jsou „gringo“. O existenci Evropy nemají ponětí.

I dnes se bílý muž usadil pod stromem před kostelem. Zde, v komunitě San Jacobo, byl již podruhé. Neměl chuť vzbuzovat pozornost, a tak jen ve stínu s učebnicí španělštiny čekal, až padre Isidro dokončí svou nedělní mši.

Začaly jej okukovat děti. Scénář bývá povětšinou stejný. Nejprve se drží v bezpečné vzdálenosti. Snaží se být nenápadné, mezi sebou si šeptají. Bílý muž ale věděl, jak si je získat. Stačilo zacílit objektivem fotoaparátu a drobotina s výskotem bere nohy na ramena v touze po novém úkrytu. Tahle finta jej snad nikdy nezklamala. Hra mohla začít naplno.

Stačí chvilku předstírat nezájem a děcka své skrýše dobrovolně opouštějí a začínají se přibližovat. Další pohyb fotoaparátu (byť s klapkou na objektivu) a opět berou s radostným povykem do zaječích. Po pár minutách jim bílý muž pokynul, aby přišly až k němu. Ty odvážnější si dodaly odvahy a mezikulturní setkání tak mohlo začít.

Drtivá většina obyvatel San Jacobo mluví krom španělštiny stále ještě svým vlastním indiánským jazykem. Podobně je tomu i v dalších odlehlých, od civilizovaného světa odříznutých komunitách.

Bohužel ne v Rio Manso. V této vesničce, kde přebýval bílý muž, již řečí chinanteco nemluví krom pár stařečků a učitelů v internátu Cecachi nikdo. Situace je o to překvapivější, že San Jacobo je odsud vzdálené jen nějakých deset kilometrů. Na zdejší poměry je to při neexistenci MHD značná vzdálenost.

http://my.opera.com/Filippo-CommUNITYinspiration/albums/showpic.dml?album=693472&picture=9406660
Indiánská babička Josefa, studentka bílého muže, která řečí chinanteco vládne naplno

Před pár desetiletími vydala mexická vláda fatální nařízení: rodiče nesmí své děti učit svůj vlastní indiánský jazyk! Původní obyvatelstvo bylo (a na mnoha místech stále je) považováno za méněcenné, za odpad společnosti. Jejich potomci měli ve škole problémy se španělštinou. A tak se vládě podařilo výrazným způsobem zasáhnout do jejich řad. Zbavte jednu generaci možnosti osvojit si nejdůležitější část své vlastní kultury – jazyk – a máte vystaráno. Řetěz se přeruší jednou pro vždy.

Tato pro světové kulturní dědictví opravdová tragédie naštěstí nepostihla úplně všechny komunity, a tak děti ze San Jacobo mohly začít učit bílého muže jejich řeč. On jim na oplátku rozšiřoval obzory týkající se geografie, angličtiny a jazyka z nejkrásnějších, češtiny.

Tónická řeč chinanteco je značně komplikovaná. Každá slabika má devět různých významů dle výšky tónu, kterým je vyslovena. O schopnosti rozlišit devět úrovní tónů si bílý muž mohl nechat jen zdát. V jeho podání tak „M hma na ň“ namísto „rajče“ vyznělo jako „počural jsem se“. U malých indiánů to mělo úspěch.

To co mu jakžtakž utkvělo v paměti bylo:

Myšíno? = jak se jmenuješ?

Šínabeli = jmenuji se Filippo

Miháno? = jak se máš?

Hanadže = mám se fajn

Halí m = prší

Hija kva = kam jdeš?

Hija séno = odkud jsi?

Li no = jsi krásná

Li a li = krásná hvězda

Na na ne = mám tě rád

Nan h = chci tortilu

Nan tu = chci kytaru

Amigo mikjáno = příteli můj

Když padre Isidro skončil svou mši, nastal čas rozloučení. Během hodiny si bílý muž získal srdce několika dětí. Ani jemu se slova loučení nepronášela lehko. Věděl, že je to jeho poslední návštěva v San Jacobo. Že za týden již bude na cestě směr Evropa. Srdce se mu podivně sevřelo.

Když dorazil do internátu, chtěl si na dětech a kolezích vyzkoušet své nově nabyté znalosti. Příliš ale nepochodil. Buď měl smůlu, že se mu do cesty místo Chinanteků připlétali malí Zapotekové či příslušníci etnika Miche, anebo jeho výslovnosti zkrátka nebylo rozumět. Podepsal se na tom i fakt, že řeč chinanteco se zkrátka v každé vesničce vyslovuje trošku jinak.

Stejně jako je rozdíl mezi češtinou a slovenštinou, jsou v džungli rozdíly v dialektech i mezi pouze několik kilometrů vzdálenými osadami. Výdobytky civilizace jsou tu v plenkách, a tak i vzdálenosti zde nabývají úplně jiných dimenzí. To, co v Evropě znamená příjemnou projížďku na kole, může v kraji Chinanteků znamenat izolaci od okolního světa. Všechno je relativní.

Bílý muž byl svým lingvistickým neúspěchem mírně zklamán. Přeci jen se snažil, aby své indiánské přátele potěšil, aby demonstroval svou pokoru a úctu k domorodé kultuře a jejímu jazyku, do jehož tajů se pokusil za pomoci dětí ze San Jacobo proniknout.

A přestože jeho pokusy kolegy z internátu bavily, dojímaly a rozesmívaly, rozhodl se, že pokud bude mít možnost vrátit se do této oblasti jako dobrovolník znovu, pustí se do studia řeči chinanteco hned od svého příjezdu. A startovní podmínky neměl nejhorší. Vždyť již nyní toho uměl více než-li většina jeho indiánských studentů z vesničky za řekou ...