Good-bye Jalcomulco
I v Jalcomulcu bylo nutné nejprve oficiálně ukončit výukové kurzy. A tak jsme psali závěrečný test, po kterém následovala ještě ústní část. Výsledky sice nebyly tak skvostné jako v Coatepecu, ale i tak polovička studentů pokořila 90% hranici úspěšnosti. Byli to pochopitelně ti studenti, kteří chodili na každou hodinu a kteří svědomitě plnili domácí úkoly. Největší hvězdou byl Nathanael s 97%, následoval ho pilný, veselý a vždy úžasně přátelský Rafael. Jejich konverzaci po 7 týdnech výuky můžete shlédnout na následujícím videu. video - Natha a Rafa po 7 týdnech studiaCelkově se k napsání testu po necelých dvou měsících intenzivního studia dostavilo 12 studentů. Největší obavy jsem měl o sympatického číšníka Rubena. Jeho otázky v průběhu hodin většinou zcela pozbývaly logiky a úroveň jeho domácích úkolů byla žalostná. Ztracený případ, chtělo by se říct.
Jenže i zde, v na první pohled neřešitelné a zcela beznadějné situaci, zvítězila píle nad talentem. Ruben se chtěl anglicky naučit za každou cenu, a ačkoli na hodinách byla jeho natvrdlost k smíchu i dvanáctiletým slečnám Johaně a Marii, vytrval. V testu pak s 60% překonal i obě své výrazně mladší kolegyně. Byl na sebe právem hrdý, odmakal to. Když pak mohl s Nathou předvést anglický rozhovor na kameru, oči se mu rozzářily ještě víc.video - "Ztracený" Ruben a skvělý premiant Natha Ruben mi připomněl malého Pedra z minulého článku. I menší pokroky mohou být zdrojem velké radosti. A právě úspěchy takových Pedrů a Rubenů bývají největší satisfakcí pro jejich učitele. Měl jsem radost. Tu mi ale částečně kazil fakt, že jediným studentem, který test nenapsal na víc než 50%, byla naše domácí, starostlivá a pracovitá Doňa Irma. To bylo nepříjemné překvapení, neboť během kurzu patřila spíše k lepšímu průměru. Na vině byly absence během posledních dvou výukových týdnů. Irmu vyřadily ze hry zdravotní důvody a nabrané manko již nedokázala dohnat. video - konverzace mezi Irmou a dvanáctiletou Johanou
Studijní neúspěch paní domácí mi nedal spát. Naše kamarádka Abigail z Coatepecu nad tím s úsměvem mávla rukou a nedělala si z toho hlavu. Jenže Irma byla typem svědomité a pracovité studentky, pro kterou by nesložení testu znamenalo malou osobní prohru. Proto jsme se s Lindou dohodli, že Irma dostane ještě šanci napsat si písemný test nižší obtížnosti s kurzem "pomalejších pánů z Rio y Montaňa". Vzhledem k tomu, že polovička pracovníků z této "studijní" skupiny uměla sotva číst a psát, náš plán nemohl nevyjít. I Ruben by v tomto kurzu patřil patrně k těm "rychlejším" ... A tak nakonec Irma získala svých 76% a nám se ulevilo. Na závěrečný ceremoniál do adrenalinového centra Rio y Montaňa dorazila i zástupkyně našeho lokálního partnera Mujeres Productivas Imelda, která s sebou přivezla novináře z jednoho celostátního mexického deníku. Přijel až z Mexico City.
Šéfka kempu Rio y Montaňa, sympatická a nápomocná Mari Carmen, připravila se svými zaměstnanci pro všechny zúčastněné malé pohoštění. Jednalo se o studenty všech tří kurzů v Jalcomulcu a jejich rodinné příslušníky. Na naši počest nechali navíc vyrobit speciální dort s nápisem "Thank you, Filippo and Linda". Byla to příjemná a sladká tečka. Předávání certifikátů v načinčané konferenční místnosti mělo důstojnou kulisu. Všichni, kteří s námi vydrželi studovat až do konce, si za svou pracovitost a vyvinuté úsilí takový moment slávy zasloužili. Jejich úspěchu aplaudovaly desítky kolegů a kamarádů. video - předávání certifkátů ...Po skončení ceremoniálu jsme se museli rozloučit i s Mari Carmen. I ona zpočátku docházela na moje hodiny a jako správná šéfka chtěla jít ostatním studentům příkladem. Pak ale nastalo hektické období, kdy musela připravovat vlastní svatbu, a na studium přestala mít čas. Zorganizování mexické svatby, to není jen tak. Mezi čtyřmi sty pozvanými jsme byli i my s Lindou a musím říct, že to byla svatba opravdu vkusná a působivá. video - velkolepá svatba Mari Carmen
Mari Carmen nám poděkovala za odvedenou práci a potvrdila zájem o další spolupráci s United Vision a Mujeres Productivas. Příští dobrovolníci už budou mít situaci jednodušší, neboť jsme během dvou měsíců pochopili, že studium nemá cenu paušálně umožňovat všem, kterým by se angličtina mohla při výkonu povolání hodit. Je třeba jej umožnit pouze těm, kteří opravdu sami chtějí. Právě kolísavý a nestabilní počet studentů v Rio y Montaňa byl největším problémem naší dobrovolnické mise v Jalcomulcu. Po posledním objetí a tradičním "see you later, alligator", jsme se s Lindou vydali pomalým krokem zpět do vesnice. Vrátíme se ještě někdy do příjemného luxusního adrenalinového kempu Rio y Montaňa? Budeme mít možnost setkat se s našimi novými přáteli Rafou, Rubenem či Mari Carmen někdy v budoucnu? Na některé otázky je lepší odpovědi raději nehledat. Mlčky jsme přecházeli most přes řeku Pescados a vstupovali do vesnice, jež se nám na dva měsíce stala domovem. Bylo nám smutno. A přitom jsme oba věděli, že to nejtěžší nás stále ještě čeká. Definitivní sbohem Alaně a malému Adolfovi ... video - úžasná anglická konverzace pětiletého Adolfa s osmiletou Alanou
---
TEACH - LEARN - CREATE
Filip Šena
Bod zlomu, aneb konec dobrý, všechno dobré
Ačkoli naše intenzivní propagační snahy přilákaly na úvodní hodiny pouze tři desítky mexických studentů (potřebovali jsme jich dvakrát tolik), atraktivní konverzační výuková metoda si rychle získala jejich důvěru. Stačily dvě výukové lekce (celkem 5h u dospělých a 3h u dětí) a nadšení a vděční obyvatelé Papantly začali kurzy angličtiny s českými dobrovolníky United Vision doporučovat všude ve svém okolí.
Filip Šena
Přestřelka a velká zmrzlina
Ačkoli je Veracruz považován za jeden z nebezpečnějších států mexické federace a čas od času jsme v ulicích Coatepecu skutečně narazili na po zuby ozbrojené příslušníky armády, žádné zvýšené bezpečnostní riziko jsme nepociťovali. Tím víc nás ale zaskočila informace, že přímo v centru Papantly proběhla přestřelka jen pár dní před naším příjezdem.
Filip Šena
Boj o pozice, jednání s radnicí
Během pětihodinové jízdy z Coatepecu do Papantly Imelda vyřizovala jednu SMSku za druhou. V úhrnu jich mohlo být klidně ke třicítce.
Filip Šena
V centru říše Totonaků, aneb první problémy v kultovní Papantle
Kapitola třiatřicátá. Když jsem před měsícem kolegům oznámil, že Imelda navrhuje pro poslední část pilotní fáze česko-mexického rozvojového projektu United Vision kultovní a světoznámou Papantlu, zavládlo nadšení.
Filip Šena
Podpořme mexické ženy
Kapitola dvaatřicátá. Probudila mne velmi hlasitá hudba. Rozmrzele jsem se vydal ke dveřím, abych zjistil, co se to v sedm hodin ráno děje. Nešlo ale o nic zvláštního, to si jen soused trochu přivstal.
Filip Šena
Pětiletý génius
Kapitola jedenatřicátá. Naše poslední dny v mexickém Jalcomulcu byly všechno možné jen ne poklidné.
Filip Šena
Závěrečné zkoušky, propagace Evropy a loučení v Coatepecu
Kapitola devětadvacátá. Dva měsíce utekly jako voda a nastal další složitý okamžik. Ukončování kurzů a loučení s lidmi, kteří nám během pobytu v Coatepecu a Jalcomulcu rychle přirostli k srdci.
Filip Šena
Aktivní ženy, zdravotní trable a smutná zpráva
Kapitola osmadvacátá. Mexické Vánoce nelze považovat za svátky klidu a míru. Alespoň v Jalcomulcu, kde se lidé hlasitě veselí až do pozdních ranních hodin. Spousta alkoholu a nemístně hlasitá muzika devalvují pro nás posvátnou atmosféru Štědrého večera a dělají z této mimořádné noci prostě jen další z celé řady prosincových pařeb.
Filip Šena
Mexické Vánoce nezabodovaly
Kapitola sedmadvacátá. Ačkoli jsme se pro svůj exotický vzhled stali coby Josef a Panna Marie hvězdami předvánočních oslav v mexickém Coatepecu, konec roku nestál za nic.
Filip Šena
Marií a Josefem v mexickém betlému, aneb nejhorší Vánoce
Kapitola šestadvacátá. Z posledních čtyř jsem v Mexiku trávil troje. A nic nenaznačovalo tomu, že by ty letošní měly být těmi nejhoršími. Ba naopak. Zhruba před měsícem přišli naši přátelé s nápadem, že bychom mohli v osmdesátitisícovém Coatepecu pózovat v živém betlému jako Josef a Marie.
Filip Šena
Uřvaná reggae party, stěhování a adoptivní rodina
Kapitola pětadvacátá. Po několika prvních nocích v chatičce nad Jalcomulcem jsme se rozhodli přestěhovat přímo do vesnice. Tím se nám naskytla možnost ozkoušet si na vlastní kůži život v pravé mexické rodině.
Filip Šena
Rafting bez vody, aneb sláva šoférům mexických autobusů
Kapitola čtyřiadvacátá. Uvízli jsme na mexické okresce. Byla noc. Všude tma a ticho, nejbližší vesnice 20 kilometrů.
Filip Šena
Polní podmínky a noční karambol
Kapitola třiadvacátá. Po vřelém přivítání v Jalcomulco a Imeldou profesionálně pojaté organizaci výukových skupin nastal okamžik pravdy. Po několika týdnech příprav se mělo konečně ukázat, zda-li jsou čeští učitelé angličtiny skutečně tak dobří, jak tvrdí.
Filip Šena
Mexická organizace Produktivních Žen
Kapitola dvaadvacátá. Po příjezdu do mexické vesničky Jalcomulco se zdálo, že o nás bude skvěle postaráno. Partnerská organizace Mujeres Productivas, pod vedením hyperaktivní Imeldy, nám vzorně asistovala úplně ve všem.
Filip Šena
Aklimatizace v obávaném Veracruzu
Kapitola jednadvacátá. Čas vyměřený pilotní fázi českého rozvojového projektu United Vision v mexickém Karibiku se naplnil. Nočním spojem jsme se z Bacalaru přesunuli do druhé vytipované lokality, více než tisíc kilometrů vzdáleného Jalcomulca ve státě Veracruz.
Filip Šena
Noční dobrodružství a ztracené děti
Kapitola dvacátá. Noc byla krátká. Rozlučková párty se studenty se protáhla, a tak jsme začínali balit až po jedenácté. Po půlnoci bylo hotovo. Uklizený bungalov vypadal neosobně a smutně. Čtyři vzorně vyrovnané batohy u dveří ztělesňovaly nevyhnutelný moment loučení.
Filip Šena
Podivín Pedro a Thank you Česká Lípa
Kapitola devatenáctá. Náš čas v Bacalaru se naplnil. V minulém článku jsem se snažil poreferovat o dílčích aspektech naší dobrovolnické mise, jako např.: lokalita, ubytování, strava a zhodnocení kurzů pro děti. A jak se nám zadařilo s dospělými studenty? A co se bude na Mayské riviéře dít dál?
Filip Šena
Loučení
Kapitola osmnáctá. Náš téměř dvouměsíční dobrovolnický pobyt v mexickém Bacalaru se nachýlil ke svému konci. Určité věci se zdařily na jedničku, na jiných je třeba ještě zapracovat. Celkově lze ale první část pilotní fáze rozvojového projektu United Vision považovat za úspěšnou.
Filip Šena
Apokalyptický Mahahual a korálové útesy
Kapitola sedmnáctá. O našem intenzivním přátelství s penzisty z Montany, žongléry Rickem a Lindou, jsem psal již minule. Po několika příjemně strávených dnech v Bacalaru jsme se rozhodli, že podnikneme společný výlet za hranice města. Volba padla na přímořský Mahahual, město proslavené korálovými útesy a apokalyptickým úderem hurikánu Dean v roce 2007.
Filip Šena
Věk nerozhoduje
Kapitola šestnáctá. Když nám Jimmy oznámil, že se na dva týdny vydává zpět do USA, posmutněli jsme. V Bacalaru byl naší hlavní spojkou, bral nás na výlety po laguně, mohli jsme u něj prát a používat internet. I přesto, že jsme jej znali sotva dva týdny, bylo jasné, že nám bude chybět. Náš pobyt se navíc přehoupl do své druhé poloviny a do odjezdu nezbývalo mnoho.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 119
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3052x
Od září 2011 pilotní dobrovolnická mise v Mexiku, v barvách UNITED VISION.
Seznam rubrik
- UNITED VISION
- Pobyt a výuka v Huasce (MEX)
- Pobyt a výuka v Rio Manso (MEX
- Cesty po Mexiku a zážitky z ni
- Nezařazené
Oblíbené blogy
- HLAVNÍ BLOG Filipa (United Vision) - fotky, videa
- HLAVNÍ BLOG Lindy (United Vision) - fotky, videa
- Vojta dobrovolničí v Anglii