Závěrečné zkoušky, propagace Evropy a loučení v Coatepecu
Z pracovního hlediska byly uplynulé dva měsíce jednoznačně nejplodnější ze všech mých dosavadních dobrovolnických misí. Hlavní zásluhu na tom má organizačně velmi schopná Imelda, šéfka Mujeres Productivas, jež dokázala v Coatepecu vytvořit studijní skupinu, která během osmi týdnů neztratila ani jednu výukovou lekci. Mohli jsme proto vyučovat i na Štědrý den a Silvestra. A na dosaženém pokroku to bylo znát!Z původních přibližně 40ti studentů to k závěrečným zkouškám dotáhlo deset. Kurz byl velmi intenzivní, kdo ztratil týden výuky, jen těžko se doučoval zameškané. Většina "odpadlíků" se ovšem rekrutovala z řad adolescentů, kteří původně studovali s Lindou. Musel to být očistec. Křehká evropská duše se snažila přimět k dobrovolnému studiu angličtiny bandu nespolupracujících puberťáků. Víc než nezáviděníhodná pozice. Když jsme po měsíci udělali radikální řez a obě skupiny sloučili, k mým dospělým studentům se dokázali připojit pouze 3 z nich - Kanab, Jorge a beznadějný Pedro. Výsledky závěrečných testů byly ovšem - tak jako většinou - vynikající. Znovu se potvrdilo, že kdo může docházet na každou hodinu a dělat domácí úkoly, ten v našich kurzech uspěje. Věk ani "talent" na jazyky nehrají roli. Ať už je skupina zpočátku jakkoli nevyrovnaná, po dvou měsících společné práce se úroveň jednotlivých studentů značně přiblíží, a to směrem k těm nejlepším. O tom svědčí i fakt, že 8 studentů z 10 napsalo test na 84 a více procent. Hned šest z nich pokořilo devadesátiprocentní hranici úspěšnosti.
Na následujících videích můžete vidět ústní část zkoušky. Studenti dostali za úkol předvést nestrukturovaný dialog v angličtině. Po pouhých 2 měsících studia. Dvojice jsou seřazeny od nejlepší (Arturo a Humberto) po v písemném testu "nejslabší". video - arturo a humbertovideo - diana a kanabvideo - rosa a kassandravideo - carlos a jorgeJediní dva studenti, kteří v závěrečných testech neuspěli, byli Abigail a Pedro. Abi je naše kamarádka, o které jste se mohli dočíst mj. v Lindiných článcích o "návštěvě mexické zubařky" (zde). Tato sympatická čtyřicátnice, rozvedená matka a živitelka třech dospívajících dětí, nám během našeho pobytu hodně pomáhala. Nejvíc ve chvílích, kdy bylo Lindě nejhůř kvůli problémům s chrupem. O to víc mne mrzelo, že jsem právě jí musel oznámit: "30% z písemného testu je málo". video - zubařský zákrok v přímém přenosu ... Abi to naštěstí vzala sportovně. Vzhledem k pracovním povinnostem (je zubařkou, prodavačkou, učitelkou na universitě třetího věku a výrobcem mléčných výrobků) totiž mohla docházet pouze na každou druhou hodinu a v kurzu zůstávala hlavně proto, aby podpořila nás a naši práci. A to se cení!
Dvanáctiletý Pedro, který toho příliš nepochytil ani v kurzu Lindy, k našemu velkému překvapení dál poctivě a nadšeně docházel na každou vyučovací lekci s dospělými. V hodinách bylo téměř nemožné ho v konverzačních cvičeních s někým spárovat, a tak se stával jakýmsi "černým Petrem", kterého většinou vyfasoval někdo z těch nejlepších. Na kurz dospělých byl přeci jen příliš mladý. Pedro mne svými devatenácti procenty v písemném testu nepřekvapil. I přesto se mu ale rozzářily oči, když mohl s Abi předvést "ústní dialog" před tabulí. Byl na svůj pokrok hrdý a chtěl jej prezentovat ostatním. Nakonec si i on získal mé sympatie. Pro studium angličtiny se nám jej podařilo nadchnout, a to se počítá. U dětí dvojnásob. video - "dialog" mezi Abigail a Pedrem ... Po napsání testů a složení ústních zkoušek následoval proces, na který se všichni velmi těšili. Oficiální předávání diplomů. Ty nechala navrhnout a vytisknout partnerská organizace Mujeres Productivas a nutno říci, že se povedly. Studenti byli vděční. Pro mnohé z nich se graficky povedený certifikát potvrzující účast na intenzivním kurzu angličtiny pořádaný evropskou organizací může stát důležitým detailem při hledání zaměstnání. Mexičané se vyžívají v oficiálních ceremoniálech a proslovech. Slavnostní ukončení dvouměsíční pilotní spolupráce mezi United Vision, Mujeres Productivas a občany Coatepecu bylo spojeno s pohoštěním jak pro všechny zainteresované, tak pro jejich rodiny. Učebna se rychle zaplnila.
Ředitel školy Colégio México nám na slavnostní předávání certifikátů zapůjčil speciální aulu a sám se ceremoniálu účastnil. Mujeres Productivas pozvaly i další dvě zástupkyně místních neziskových organizací, se kterými jsme absolvovali několik pracovních výletů do odlehlých komunit. Dorazili i zástupci regionálního tisku a slavnostním aktem publikum provázela moderátorka rozhlasové stanice YO FM 103.3 z hlavního města státu Veracruz. Atmosféra tak byla opravdu sváteční.video - slavnostní předávání diplomů Když jsem se rozhlédl kolem, začal jsem si pomalu uvědomovat, čeho jsme během pouhých dvou měsíců společně s Mujeres Productivas dosáhli. Přišly se s námi rozloučit nejen zástupci mexických neziskových organizací a médií, ale také desítky lidí, kteří ještě před osmi týdny pravděpodobně ani nevěděly, že nějaká Česká republika existuje. Teď jsme tu byli za hlavní hvězdy, které pro všechny zhmotňovaly naději v pokračující spolupráci s veřejností z evropského kontinentu. Vzpomněl jsem si na boj s větrnými mlýny v Bacalaru a na malou chvilku mne přemohl sladký pocit zadostiučinění. Hned vzápětí mi ale došlo, že za pár dnů budeme na novém místě začínat opět úplně od nuly ...
---
Filip Šena
Bod zlomu, aneb konec dobrý, všechno dobré
Ačkoli naše intenzivní propagační snahy přilákaly na úvodní hodiny pouze tři desítky mexických studentů (potřebovali jsme jich dvakrát tolik), atraktivní konverzační výuková metoda si rychle získala jejich důvěru. Stačily dvě výukové lekce (celkem 5h u dospělých a 3h u dětí) a nadšení a vděční obyvatelé Papantly začali kurzy angličtiny s českými dobrovolníky United Vision doporučovat všude ve svém okolí.
Filip Šena
Přestřelka a velká zmrzlina
Ačkoli je Veracruz považován za jeden z nebezpečnějších států mexické federace a čas od času jsme v ulicích Coatepecu skutečně narazili na po zuby ozbrojené příslušníky armády, žádné zvýšené bezpečnostní riziko jsme nepociťovali. Tím víc nás ale zaskočila informace, že přímo v centru Papantly proběhla přestřelka jen pár dní před naším příjezdem.
Filip Šena
Boj o pozice, jednání s radnicí
Během pětihodinové jízdy z Coatepecu do Papantly Imelda vyřizovala jednu SMSku za druhou. V úhrnu jich mohlo být klidně ke třicítce.
Filip Šena
V centru říše Totonaků, aneb první problémy v kultovní Papantle
Kapitola třiatřicátá. Když jsem před měsícem kolegům oznámil, že Imelda navrhuje pro poslední část pilotní fáze česko-mexického rozvojového projektu United Vision kultovní a světoznámou Papantlu, zavládlo nadšení.
Filip Šena
Podpořme mexické ženy
Kapitola dvaatřicátá. Probudila mne velmi hlasitá hudba. Rozmrzele jsem se vydal ke dveřím, abych zjistil, co se to v sedm hodin ráno děje. Nešlo ale o nic zvláštního, to si jen soused trochu přivstal.
Filip Šena
Pětiletý génius
Kapitola jedenatřicátá. Naše poslední dny v mexickém Jalcomulcu byly všechno možné jen ne poklidné.
Filip Šena
Good-bye Jalcomulco
Kapitola třicátá. Pokud se nám loučilo těžko se studenty z Coatepecu, za kterými jsme dojížděli dvakrát týdně rozkodrcaným autobusem, pak ukončování dobrovolnické mise v "domovském" Jalcomulcu muselo logicky bolet dvojnásob. A také bolelo.
Filip Šena
Aktivní ženy, zdravotní trable a smutná zpráva
Kapitola osmadvacátá. Mexické Vánoce nelze považovat za svátky klidu a míru. Alespoň v Jalcomulcu, kde se lidé hlasitě veselí až do pozdních ranních hodin. Spousta alkoholu a nemístně hlasitá muzika devalvují pro nás posvátnou atmosféru Štědrého večera a dělají z této mimořádné noci prostě jen další z celé řady prosincových pařeb.
Filip Šena
Mexické Vánoce nezabodovaly
Kapitola sedmadvacátá. Ačkoli jsme se pro svůj exotický vzhled stali coby Josef a Panna Marie hvězdami předvánočních oslav v mexickém Coatepecu, konec roku nestál za nic.
Filip Šena
Marií a Josefem v mexickém betlému, aneb nejhorší Vánoce
Kapitola šestadvacátá. Z posledních čtyř jsem v Mexiku trávil troje. A nic nenaznačovalo tomu, že by ty letošní měly být těmi nejhoršími. Ba naopak. Zhruba před měsícem přišli naši přátelé s nápadem, že bychom mohli v osmdesátitisícovém Coatepecu pózovat v živém betlému jako Josef a Marie.
Filip Šena
Uřvaná reggae party, stěhování a adoptivní rodina
Kapitola pětadvacátá. Po několika prvních nocích v chatičce nad Jalcomulcem jsme se rozhodli přestěhovat přímo do vesnice. Tím se nám naskytla možnost ozkoušet si na vlastní kůži život v pravé mexické rodině.
Filip Šena
Rafting bez vody, aneb sláva šoférům mexických autobusů
Kapitola čtyřiadvacátá. Uvízli jsme na mexické okresce. Byla noc. Všude tma a ticho, nejbližší vesnice 20 kilometrů.
Filip Šena
Polní podmínky a noční karambol
Kapitola třiadvacátá. Po vřelém přivítání v Jalcomulco a Imeldou profesionálně pojaté organizaci výukových skupin nastal okamžik pravdy. Po několika týdnech příprav se mělo konečně ukázat, zda-li jsou čeští učitelé angličtiny skutečně tak dobří, jak tvrdí.
Filip Šena
Mexická organizace Produktivních Žen
Kapitola dvaadvacátá. Po příjezdu do mexické vesničky Jalcomulco se zdálo, že o nás bude skvěle postaráno. Partnerská organizace Mujeres Productivas, pod vedením hyperaktivní Imeldy, nám vzorně asistovala úplně ve všem.
Filip Šena
Aklimatizace v obávaném Veracruzu
Kapitola jednadvacátá. Čas vyměřený pilotní fázi českého rozvojového projektu United Vision v mexickém Karibiku se naplnil. Nočním spojem jsme se z Bacalaru přesunuli do druhé vytipované lokality, více než tisíc kilometrů vzdáleného Jalcomulca ve státě Veracruz.
Filip Šena
Noční dobrodružství a ztracené děti
Kapitola dvacátá. Noc byla krátká. Rozlučková párty se studenty se protáhla, a tak jsme začínali balit až po jedenácté. Po půlnoci bylo hotovo. Uklizený bungalov vypadal neosobně a smutně. Čtyři vzorně vyrovnané batohy u dveří ztělesňovaly nevyhnutelný moment loučení.
Filip Šena
Podivín Pedro a Thank you Česká Lípa
Kapitola devatenáctá. Náš čas v Bacalaru se naplnil. V minulém článku jsem se snažil poreferovat o dílčích aspektech naší dobrovolnické mise, jako např.: lokalita, ubytování, strava a zhodnocení kurzů pro děti. A jak se nám zadařilo s dospělými studenty? A co se bude na Mayské riviéře dít dál?
Filip Šena
Loučení
Kapitola osmnáctá. Náš téměř dvouměsíční dobrovolnický pobyt v mexickém Bacalaru se nachýlil ke svému konci. Určité věci se zdařily na jedničku, na jiných je třeba ještě zapracovat. Celkově lze ale první část pilotní fáze rozvojového projektu United Vision považovat za úspěšnou.
Filip Šena
Apokalyptický Mahahual a korálové útesy
Kapitola sedmnáctá. O našem intenzivním přátelství s penzisty z Montany, žongléry Rickem a Lindou, jsem psal již minule. Po několika příjemně strávených dnech v Bacalaru jsme se rozhodli, že podnikneme společný výlet za hranice města. Volba padla na přímořský Mahahual, město proslavené korálovými útesy a apokalyptickým úderem hurikánu Dean v roce 2007.
Filip Šena
Věk nerozhoduje
Kapitola šestnáctá. Když nám Jimmy oznámil, že se na dva týdny vydává zpět do USA, posmutněli jsme. V Bacalaru byl naší hlavní spojkou, bral nás na výlety po laguně, mohli jsme u něj prát a používat internet. I přesto, že jsme jej znali sotva dva týdny, bylo jasné, že nám bude chybět. Náš pobyt se navíc přehoupl do své druhé poloviny a do odjezdu nezbývalo mnoho.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 119
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3052x
Od září 2011 pilotní dobrovolnická mise v Mexiku, v barvách UNITED VISION.
Seznam rubrik
- UNITED VISION
- Pobyt a výuka v Huasce (MEX)
- Pobyt a výuka v Rio Manso (MEX
- Cesty po Mexiku a zážitky z ni
- Nezařazené
Oblíbené blogy
- HLAVNÍ BLOG Filipa (United Vision) - fotky, videa
- HLAVNÍ BLOG Lindy (United Vision) - fotky, videa
- Vojta dobrovolničí v Anglii