Filip Šena
Od září 2011 pilotní dobrovolnická mise v Mexiku, v barvách UNITED VISION.
- Počet článků 119
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3052x
Filip Šena
Přestřelka a velká zmrzlina
Ačkoli je Veracruz považován za jeden z nebezpečnějších států mexické federace a čas od času jsme v ulicích Coatepecu skutečně narazili na po zuby ozbrojené příslušníky armády, žádné zvýšené bezpečnostní riziko jsme nepociťovali. Tím víc nás ale zaskočila informace, že přímo v centru Papantly proběhla přestřelka jen pár dní před naším příjezdem.
Filip Šena
Boj o pozice, jednání s radnicí
Během pětihodinové jízdy z Coatepecu do Papantly Imelda vyřizovala jednu SMSku za druhou. V úhrnu jich mohlo být klidně ke třicítce.
Filip Šena
V centru říše Totonaků, aneb první problémy v kultovní Papantle
Kapitola třiatřicátá. Když jsem před měsícem kolegům oznámil, že Imelda navrhuje pro poslední část pilotní fáze česko-mexického rozvojového projektu United Vision kultovní a světoznámou Papantlu, zavládlo nadšení.
Filip Šena
Podpořme mexické ženy
Kapitola dvaatřicátá. Probudila mne velmi hlasitá hudba. Rozmrzele jsem se vydal ke dveřím, abych zjistil, co se to v sedm hodin ráno děje. Nešlo ale o nic zvláštního, to si jen soused trochu přivstal.
Filip Šena
Pětiletý génius
Kapitola jedenatřicátá. Naše poslední dny v mexickém Jalcomulcu byly všechno možné jen ne poklidné.
Filip Šena
Good-bye Jalcomulco
Kapitola třicátá. Pokud se nám loučilo těžko se studenty z Coatepecu, za kterými jsme dojížděli dvakrát týdně rozkodrcaným autobusem, pak ukončování dobrovolnické mise v "domovském" Jalcomulcu muselo logicky bolet dvojnásob. A také bolelo.
Filip Šena
Závěrečné zkoušky, propagace Evropy a loučení v Coatepecu
Kapitola devětadvacátá. Dva měsíce utekly jako voda a nastal další složitý okamžik. Ukončování kurzů a loučení s lidmi, kteří nám během pobytu v Coatepecu a Jalcomulcu rychle přirostli k srdci.
Filip Šena
Mexické Vánoce nezabodovaly
Kapitola sedmadvacátá. Ačkoli jsme se pro svůj exotický vzhled stali coby Josef a Panna Marie hvězdami předvánočních oslav v mexickém Coatepecu, konec roku nestál za nic.
Filip Šena
Marií a Josefem v mexickém betlému, aneb nejhorší Vánoce
Kapitola šestadvacátá. Z posledních čtyř jsem v Mexiku trávil troje. A nic nenaznačovalo tomu, že by ty letošní měly být těmi nejhoršími. Ba naopak. Zhruba před měsícem přišli naši přátelé s nápadem, že bychom mohli v osmdesátitisícovém Coatepecu pózovat v živém betlému jako Josef a Marie.
Filip Šena
Mexická organizace Produktivních Žen
Kapitola dvaadvacátá. Po příjezdu do mexické vesničky Jalcomulco se zdálo, že o nás bude skvěle postaráno. Partnerská organizace Mujeres Productivas, pod vedením hyperaktivní Imeldy, nám vzorně asistovala úplně ve všem.
Filip Šena
Noční dobrodružství a ztracené děti
Kapitola dvacátá. Noc byla krátká. Rozlučková párty se studenty se protáhla, a tak jsme začínali balit až po jedenácté. Po půlnoci bylo hotovo. Uklizený bungalov vypadal neosobně a smutně. Čtyři vzorně vyrovnané batohy u dveří ztělesňovaly nevyhnutelný moment loučení.
Filip Šena
Věk nerozhoduje
Kapitola šestnáctá. Když nám Jimmy oznámil, že se na dva týdny vydává zpět do USA, posmutněli jsme. V Bacalaru byl naší hlavní spojkou, bral nás na výlety po laguně, mohli jsme u něj prát a používat internet. I přesto, že jsme jej znali sotva dva týdny, bylo jasné, že nám bude chybět. Náš pobyt se navíc přehoupl do své druhé poloviny a do odjezdu nezbývalo mnoho.
Filip Šena
Horečky a stěhování
Kapitola devátá. Uplynulý týden byl kritický. Pomineme-li prvotní pedagogické úspěchy v mayské vesničce Buenavistě, bylo důvodů k radosti pomálu.
Filip Šena
První hodiny
Kapitola osmá. Už když jsme malou mayskou vesničku opouštěli, byl jsem si téměř jist, že se do ní rychle vrátíme. Zážitky z povídání s duchovním vůdcem komunity, sedmdesátníkem vypadajícím na padesát, donem Pedrem, i z návštěvy oč chudší, o to pohostinnější rodiny Prudéncia byly neuvěřitelně silné. A byly lákavým příslibem další porce silných emocí.
Filip Šena
Týden příprav a emoce v Buenavistě
Kapitola sedmá. Máme za sebou první týden v terénu. Marně si lámu hlavu s nějakým vhodným přízviskem, jímž by jej bylo možné vystihnout. Ať se snažím sebevíc, žádný termín, který by jej dokázal v kostce charakterizovat, mne nenapadá. Byl to prostě náš první tropický týden v mexickém Bacalaru.
Filip Šena
První dny v tropickém Bacalaru
Kapitola šestá. Z prvotního šoku jsem se oklepal rychleji než Linda. Kluci přeci říkali, že je to jen provizorní řešení na jednu, dvě noci. Že co nevidět zajdeme za starostou a přestěhujeme se do oficiálních prostor, jež nám městečko Bacalar, coby dobrovolníkům partnerské organizace United Vision, poskytne.
Filip Šena
Přesun za oceán
Kapitola třetí. Patnáctého září, v Mexiku velmi oblíbený a tudíž i patřičně oslavovaný státní svátek (Den Nezávislosti), se tentokrát stal skutečně dnem s velkým "D". A to jak pro celé United Vision, které tímto dnem zahájilo operace v terénu, tak především pro Lindu, která se za hranice starého kontinentu vydala vůbec poprvé.
Filip Šena
Předstartovní
Kapitola druhá. Oproti minulému týdnu se toho moc nezměnilo. Teplá noc, zahradní terasa pod skálou, Joey pod stolem a Lojza v bezpečné vzdálenosti od žárlivého otce. Klid a ticho všední zářijové noci umocňuje magický úplněk.
Filip Šena
Letní noc
Kapitola první. Blíží se půlnoc, sedím na zahradní terase pod skálou a vychutnávám si nádhernou, pozdně letní noc. Jednu z mála, jíž nás letošní léto obdařilo. Obloha je poseta hvězdami, pod dubovým stolem spokojeně oddychuje Joey a podobně si dnešní prodlouženou večerku užívá Lojza ležící pod nejbližším stromem. Na masivním tmavohnědém stole leží vedle hromady poznámek, mexické učebnice angličtiny a dvou chaoticky otevřených zpěvníků kytara. Vždy jsem toužil naučit se hrát jako táta. A přesto jsem se k pozvolnému plnění svého snu dostal až před třemi lety v indiánské vesničce Rio Manso.
